Poděkování Jana Eichnera

Dobrý den či vecer, vážená paní Žaludová, předem mého dopisu Vás co nejsrdečněji zdravím z večerního Sokolova - mého dočasného, přechodného bydliště. Napsal jsem pro Vás povídku, aby mé předchozí poděkování za Vaší píli nebylo plytké. Tuto povídku Vám věnuji. Pracoval jsem na ní dnes zhruba od jedenácti hodin dopoledne až - prakticky vzato - doteď. Kamarád mi onehdy napsal, že psát rovná se škrtat. Měl pravdu - tak to bylo v tomto případě. Použil jsem dva kratší fragmenty z dřívější tvorby. Potom jsem doplnil "novinky" a tvořil a škrtal. Myslel jsem přitom téměř celou dobu v dobrém na Vás. Na Vaší houževnatost, pracovitost a píli, kterou obdivuji. Jsem té drzosti, že Vás prosím, abyste tuto povídku přijala ode mě jako dárek (namísto formálních díků). Zároveň jsem té drzosti, že Vás dopředu prosím, abyste tuto povídku přijala jako další příspěvek ode mě do dalšího ročníku soutěže Kouzelný klíč s tím přáním, aby u povídky nebylo vynecháno věnování. Děkuji Vám za vše. S pozdravem a přáním mnoha hezkých hodin, Váš vděčný Jan Eichner.

Celou povídku si můžete přečíst zde