Nejčastějšími urologickými zhoubnými nádory jsou nádory prostaty, močového měchýře a ledvin. Karcinom prostaty je celosvětově nejčastějším nádorem mužů. Karcinom ledviny je po karcinomu prostaty a karcinomu močového měchýře je třetím nejčastějším urologickým nádorem.
Metastáza je druhotné ložisko nádorových buněk, které vzniklo šířením z prvotního ložiska nádoru krevními, lymfatickými cestami nebo přímým rozsevem po organismu. U zhoubných nádorů prostaty se téměř u 75 % nemocných objeví metastázy do kostí. U zhoubných nádorů ledvin je takto postižená asi čtvrtina pacientů a u močového měchýře se kostní metastázy vyskytují přibližně ve 40 %.
Nádory prostaty, ledvin a močového měchýře mohou vytvářet metastázy v kostech. U zdravého člověka kostní buňky zvané osteoklasty kost "rozpouštějí", zatímco osteoblasty neustále vytvářejí kost novou. Při postižení kosti nádorovými buňkami jsou aktivovány osteoklasty, ale k tvorbě nové kosti nedochází. Pod názvem kostní příhody, anglicky “skeletal- related events“ zkratka SREs, se označují zlomeniny kostí, páteře, přerušení míchy, potřeba ozáření kostí a zvýšená hladina vápníku v krvi.
Bisfosfonáty jsou skupinou léků, které se vychytávají v kosti, kde brání aktivaci osteoklastů. Prokazatelně zlepšují kvalitu života nemocných s metastatickým postižením kostí, mírní bolest, snižují riziko zlomenin jak kostí, tak páteře, snižují vysoké hladiny vápníku v krvi a snižují také potřebu ozáření postižné kosti.
Bisfosfonáty jsou buď ve formě tablet nebo nitrožilních infuzí.
Tablety se užívají na lačno, jednu až dvě hodiny po jejich spolknutí musí pacient hladovět. Polykají se celé, nedrtí se, necucají, nežvýkají. Nesmí se zapíjet mlékem, nejlépe plnou sklenicí čisté vody. Výhodné je jejich podání v jedné denní dávce.
Infuze podle vybraného typu bisfosfonátu trvají 15 minut až 3 hodiny. Léčba infuzemi se opakuje ve 3 - 4 týdenních intervalech.
Bisfosfonáty se podávají dlouhodobě, několik měsíců až let.
Osteonekrosa čelisti je nekrotická (neživá) kost vzniklá při nebo po používání bisfosfonátů, přičemž se kostní defekt nehojí déle než 8 týdnů. Většinou bývá postižená dolní čelist.
Rizikové faktory osteonekrosy:
Prevence osteonekrosy: před zahájením léčby bisfosfonátem je potřebné věnovat dostatečnou pozornost hygieně dutiny ústní včetně vyšetření chrupu zaměřeného na aktivní vyhledávání kazů. Vhodné je provedení rentgenového snímku chrupu a ošetření všech kazů, tak aby během léčby bisfosfonáty nebylo nutné žádný zub vytrhnout.
Léčba: nutné informovat lékaře předepisujícího bisfosfonáty, který Vás odešle na specializované zubní pracoviště. Je prováděno odstranění neživé tkáně, výplachy úst dezinfekčními roztoky, léčba antibiotiky.
Tzv. reakce akutní fáze je charakterizovaná teplotou, která je provázená bolestí svalů, bolestí kloubů, bolestí hlavy a chřipkovými příznaky. Většinou se vyskytuje po prvním podání dávky bisfosfonátu, s každou další dávkou je reakce menší.
Léčba: je vhodné použít léky proti horečce a bolesti.
Při léčbě bisfosfonáty je nutné užívat vitamín D a vápník. Nízká hladina vitamínu D je u nemocných užívajících bisfosfonáty poměrně častá. Jeho nedostatek snižuje vstřebání vápníku ze stravy a tím pádem může být jeho hladina v krvi velmi nízká.
Léčba: Vhodné je konzumovat potraviny, které obsahují vápník a vitamín D. Vápník je obsažen v mléčných výrobcích, špenátu, brokolici, sardinkách, ořechách, sušeném ovoci jako jsou meruňky a fíky. Vitamín D se nachází v másle, margarínu, žloutcích a tučných rybách jako sledi nebo sardinky. Je vhodné užívat přípravky s vápníkem a vitamínem D.
Při léčbě bisfosfonáty je nutné kontrolovat funkci ledvin. V případě těžkého poškození funkce ledvin se jejich podání nedoporučuje.
Léčba: je potřebné dodržovat dostatečný příjem tekutin, v případě potřeby lékař upraví dávku bisfosfonátu.