Schizofrenie

Prevence schizofrenie
Vzniku schizofrenie můžeme zamezit zdravým životním stylem, psychickou pohodou, fyzickými aktivitami, pestrou stravou, absencí užívání tabákových výrobků a konzumace alkoholu.

V případě těhotných žen a matek dbáme na pečlivou prenatální i postnatální péči o svého potomka.

Je třeba nevytvářet v rodině dusné, stresující a na psychiku náročné prostředí.

Příznaky a projevy schizofrenie
Schizofrenie patří do skupiny psychóz, které jsou charakteristické tím, že pro dané onemocnění nejsou diagnostikovány jednotné příznaky ani jednotná léčba a každý pacient je svým způsobem unikát.

Schizofrenie se začíná projevovat nespecifickými potížemi, např. plachostí, společenskou izolací a antisociálním chováním, depresivními stavy, oploštěním emocí atd. Poté se další projevy mohou rozvíjet naráz nebo postupně.

U dětí můžou schizofrenii předpovídat poruchy svalové koordinace a motoriky. Děti můžou trpět zvýšenou tenzí určitých svalových skupin a působí na okolí strnulým dojmem. Často mívají vadné držení ruky a prstů, špatně koordinují pohyby například při lezení, různých hrách a psaní (tím pádem neuvěřitelně „škrábou“, písmenka jim skáčou po lince, neudržují sklon a velikost písmen atd.).

Příčinou těchto abnormálních projevů může být zvýšená hladina neurotransmiteru (látka, která přenáší impuls z jedné nervové buňky na druhou, působí hlavně v oblasti jejich kontaktu) dopaminu, která způsobuje hyperaktivní funkce center myšlení, vnímání, paměti a emocí.

Hlavním pachatelem je však tzv. prefrontální kůra (část šedé hmoty mozkové, která je centrem intelektuálních a asociačních funkcí a centrem analýzy vjemů), která nedbale koordinuje aktivitu jednotlivých oblastí, a tím tak může za vznik schizofrenního onemocnění. Prefrontální kůra se rozvíjí zejména ve druhé a poslední třetině puberty, kdy její neurony rostou a vytváří nová spojení s ostatními neurony. Pokud však tyto neurony nová spojení nenaleznou, vzápětí degenerují (což může vysvětlovat, proč se schizofrenie objevuje hlavně v tomto období dospívání).

Mozek ztrácí schopnost jednotlivé vjemy koordinovaně analyzovat a naopak vytvářet nové signály. Navíc zvýšená hladina dopaminu ovlivňuje vznik tzv. rušivých signálů, které znemožňují a nabourávají analýzu vjemů a počitků.

Postižený člověk tak není chopen jasně myslet, setrvávat u jedné myšlenky a směřovat své myšlenky k jednomu určitému cíli, koncentrovat se, souvisle uvažovat, vybavovat si včas pojmy a události a správně je zařadit atd.

Pacient trpí defekty asociačního myšlení, emotivní oploštělostí, halucinacemi a bludy a uzavřením se před okolním prostředím do vlastního vnitřního světa.

Pacienti často trpí sluchovými a zrakovými halucinacemi. Tyto bludy jsou způsobené nenormálně fungující prefrontální kůrou. Ta způsobuje, že mozek nedokáže vnímat obraz jako celek, ale vizuální vjem se mu rozpadá na zmatečnou mozaiku, které chybí pár součástí, které mozek není schopen správně a rozumně zaplnit. Tam, kde se vyskytuje „prázdné“ místo, mozek dosadí naprosto nereálné prvky. Tak například může nemocný vidět místo očí černé důlky, zjevují se mu různé záblesky a jiskry apod.

Podrážděním určitých mozkových center se probudí i paměťové stopy, které se samovolně vybavují, matou a proplétají.

Mysl si různé zkreslené a nereálné vjemy zařazuje do „skutečných a funkčních“ celků. A proto jsou tyto zvukové a vizuální halucinace, kterými schizofrenici trpí, tak autentické a skutečné. Tyto bludy mohou někdy dojít tak daleko, že se vědomí pacienta jakoby „roztříští“ a on si může uvědomovat sám sebe jako jedno tělo obsahující více osobností.

Schizofrenii můžeme rozdělit do několika kategorií, např. paranoidní schizofrenie, hebefrenní, katatonní, nediferencovaná, reziduální a simplexní.

Nejčastější formou schizofrenní psychózy je paranoidní schizofrenie. Ta se projevuje zejména sluchovými, zrakovými, tělesnými, čichovými a chuťovými halucinacemi. Tyto bludy se mohou vlivem stresových situací ještě více stupňovat a mohou nabývat intrapsychického rázu, kdy si nemocný myslí, že mu jsou kradeny myšlenky anebo naopak, že mu jsou vkládány cizí myšlenky. U pacienta může být zpozorováno agresivní chování.

Naopak vzácným typem je hebefrenní schizofrenie, která je charakteristická poruchami chování. Pacient nedokáže adekvátně řídit své chování (chichotá se, přihlouple se usmívá, dělá grimasy, opakuje fráze apod.), racionálně myslet a souvisle mluvit. Tato forma schizofrenie nemá příliš povzbudivou prognózu. Postižený ztrácí schopnost rozhodování a asertivitu, vzdává se svých cílů, chová se povrchně, plaše a samotářsky.

Další formou je katatonní schizofrenie vyznačující se psychomotorickým postižením. U postiženého se projevují mnohé tyto poruchy od hyperkinéze až po strnulost, od absolutní poslušnosti až po negativismus atd. Pacient může zaujímat naprosto nepřirozené pozice a po delší dobu v nich setrvávat.

Nediferencovaná schizofrenie obsahuje všeobecná kritéria a příznaky této nemoci, ale nemůže být jednoznačně zařazena do předchozích typů.

Reziduální schizofrenie je typická psychotickými atakami v minulosti a přítomností mnoha negativních příznaků (zpomaleným psychomotorickým tempem, otupělostí, pasivitou, ztrátou iniciativy, chudostí řeči, nonverbální komunikace a sociálních vztahů, zanedbáním zevnějšku atd.).

Dalším druhem této duševní choroby je simplexní schizofrenie, která má charakteristický plíživý průběh, při kterém se postupně rozvíjí prapodivné chování, neschopnost zařadit se do normálního života a do společnosti. Stav pacienta není tak jasně a jednoznačně psychotický jako u předešlých forem schizofrenie. Postižený netrpí halucinacemi a na okolí působí zahloubaným, lenošivým, toulavým a neambiciózním dojmem.

Někdy, po odeznění schizofrenních psychóz, nastupují postschizofrenní deprese. Při těchto stavech nemocní trpí pocity absolutní úzkosti a beznaděje a často pomýšlejí na pokus o sebevraždu.

Příznaků schizofrenie může být u někoho mnoho a u někoho málo a mohou se různě kombinovat. Základní dělení je symptomy pozitivní a negativní.

Pozitivní příznaky
Pozitivní příznaky jsou takové, které představují něco navíc oproti normě. Jde o halucinace, což jsou vjemy, které ale nemají oporu v realitě. Vznikají v hlavě člověka a nejčastěji jde o tzv. hlasy. Dále sem patří bludy, což jsou myšlenkové konstrukce, opět bez opory v realitě. Typicky je to přesvědčení, že dotyčného někdo pronásleduje, že má na něj někdo spadeno. Jiný pozitivní symptom je dezorganizovaná řeč (může být překotná, nedávající smysl) a neúčelné chování.

Negativní příznaky
Negativní příznaky odkazují k faktu, že se něčeho nedostává. Jde o projev emocí - ten je chudý, emoční prožívání je oploštělé, dále se vyskytuje abulie neboli neschopnost zmobilizovat vůli, o něco se snažit; také zpomalená nebo téměř chybějící řeč. Patří sem i anhedonie - člověk není schopen prožívat radost, není nic, co by ho potěšilo, přimělo k úsměvu.

Na první pohled se mohou zdát pozitivní příznaky horší, ale je to spíš naopak - negativní příznaky se o něco hůř léčí a navíc člověka více oddělují od druhých lidí, způsobují neschopnost pracovat apod.

Aby mohla být diagnostikována schizofrenie, musí její příznaky trvat alespoň jeden měsíc.

Další příznaky a změny
Změny v osobnosti - člověk může zhrubnout, zatrpknout, nepostará se o sebe atd., narušena je pozornost, paměť a celková mentální výkonnost. Typická je vztahovačnost.

Emoce - mohou být nepředvídatelné, neadekvátní situaci a často se střídající; relativně častá je ambivalence (rozpolcenost - člověk neví, jestli se mu něco líbí nebo jestli to nenávidí).

Myšlení - schizofrenik má tendenci myslet stereotypně a podle vlastních, svérázných pravidel. Pro každý jev potřebuje najít nějaké vysvětlení; jako příklad vezměme takovouto situaci: člověk jde parkem a kus před ním spadne ze stromu větvička. Zdravý jedinec se tím vůbec nezabývá, zatímco schizofrenik hledá důvod, proč se tak stalo a dojde k silnému a nezvratnému přesvědčení, že je to např. znamení, že po něm někdo jde. A dále, protože se ve vlastních myšlenkách neorientuje, začne některé považovat za ne-vlastní - jde o pocit vkládání cizích myšlenek nebo naopak jejich kradení někým dalším. Vyskytují se i tzv. zárazy myšlení (nemožnost pokračovat v přemýšlení).

Řeč - řeč je odrazem myšlení, takže může být nesouvislá, plná novotvarů, případně opakovaných slov. Vyskytuje se tzv. slovní salát, kdy dotyčný vedle sebe klade slova, která spolu naprosto nesouvisí. Schizofrenik může také přestat mluvit úplně (pak jde o mutismus).

Společenská oblast - typické jsou problémy ve sféře komunikace, asertivního prosazení nebo zvládání agresivity. Dotyčný se většinou uzavírá a funguje hlavně ve vlastním světě.

Léčba schizofrenie
K léčbě schizofrenie se užívají tzv. antipsychotika, což jsou léky, které mají pozitivní dopad na myšlenkové pochody, zklidňují agresivní a divoké pacienty, tlumí bludy a zbavují pacienty halucinací. K dispozici je dnes velké množství preparátů s různým mechanismem účinku. Mohou zklidnit nebo naopak oživit motoriku, působí proti depresivním nebo manickým náladám a proti úzkosti. Některé léky jsou k dispozici i v tzv. depotní formě - podávají se jen jednou za několik týdnů.

Tyto léky mají však na druhou stranu mnohé nežádoucí účinky, např. mohou způsobit vznik Parkinsonova syndromu, který se objevuje až u 80% pacientů užívajících antipsychotika a je způsoben změnou v transportu neurotransmiteru dopaminu v mozku. Tento vedlejší účinek je naštěstí reverzibilní (vratný) a po snížení dávky nebo vysazení léku většinou příznaky ustoupí.

Další vedlejší účinky jsou zastoupeny neuroseptickou hypotenzí (nízký tlak), tachykardií (zrychlená srdeční činnost), ovlivňováním endokrinního systému, psychomotorickým útlumem, ikterem (žloutenka), tendencemi k epileptickým záchvatům, poruchami jaterních funkcí, zácpou, tremorem (třes) atd.

Kromě medikamentózního způsobu terapie jsou účinné i různé rehabilitace a biologické postupy, např. elektrokonvulzivní terapie.

Pacientovi mohou pomoci i všemožné psychoterapeutické techniky, jako například trénink empatie, pozitivního myšlení, asertivní komunikace a cvičení vůle.

Protože schizofrenie často narušuje fungování člověka v základních životních okruzích, doplňuje se tato léčba i psychologickou intervencí. Jejím cílem je zvýšit odolnost člověka vůči stresu, naučit jej efektivním formám komunikace a zvládání běžných požadavků ze strany sociálního okolí.