Karcinom prostaty

Příznaky a průběh karcinomu prostaty

Časná stádia karcinomu prostaty jsou většinou asymptomatická (tzn. bez příznaků) a mohou být zachycena v některých případech během operace močové trubice z jiných důvodů.

U lokálně pokročilých nádorů (to jsou takové, které už se šíří do okolí – do močového měchýře, do močové trubice, ale ještě nemetastazovaly do vzdálených orgánů) jsou hlavními příznaky pacientů různé potíže při močení. Pacienti chodí na záchod v kratších intervalech a také častěji v noci nebo mohou naopak moč zadržovat a vymočení je pro ně náročné.

Celkem vzácné je objevení krve v moči a onemocnění ledvin (ledvinná nedostatečnost, resp. selhávání ledvin).

Známkou velmi pokročilých nádorů pak bývá nejčastěji bolest z kostního metastatického procesu, hlavně zad, kyčlí a končetin. Metastáza v kostech může někdy utlačovat míchu a působit potíže s hybností.

Celkovými příznaky jako u jiných nádorových onemocnění je nechutenství, hubnutí, únava a celková slabost.

Nádory prostaty se mohou mezi sebou histologicky lišit, některé rostou velmi pomalu a nemetastazují, takže mohou mít vcelku dobrou prognózu, ačkoliv způsobují třeba lokální potíže s močením.

Nádory, které rostou rychle a metastazují, jsou naopak nepříznivé. Metastázy se nacházejí nejčastěji v kostech, dále v plicích, játrech, méně v nadledvinách a ledvinách.

Vyšetření karcinomu prostaty

Lékař prohlédne pacienta celkově, zjistí, jestli zhubl, co jej trápí a zda nemá zvětšené mízní uzliny, do kterých se nádor šíří a jak má zvětšenou prostatu. Toho lze docílit nejlépe vyšetřením per rectum. Pozitivita tohoto vyšetření však nemusí znamenat ještě nutně nádor.

Dalšími vyšetřeními jsou zobrazovací metody jako RTG plic, ultrazvuk ledvin, scintigrafie kostí (na oddělení nukleární medicíny), CT, MRI (magnetická rezonance) břicha a malé pánve, v některých případech i ultrazvuk přes dolní část tlustého střeva (rektum), která naléhá na stěnu prostaty nebo cystoskopie – zavedení hadičky do močového měchýře.

Z invazivnějších vyšetření se může udělat punkce (aspirace) tenkou jehlou (pro cytologické vyšetření nádorových buněk) nebo punkční biopsie opět přes tlusté střevo nebo přes pánevní dno.

Jednotlivá stádia karcinomu prostaty a TNM klasifikace

Stanovení stádia nemoci má rozhodující hodnotu v další léčbě. Je proto velmi důležité pokročilost choroby přesně určit. Klíčové především je, zda se nádor dostal "za hranici" prostaty, tedy zda ložisko opustily metastázy, které se někde uchytily (nejčastěji kosti a obratle páteře). Toto stanovení pokročilosti se nazývá odborně staging, tedy jakési "škatulkování".

Stádia

Stadium 1 (A) - bez příznaků (asymptomatický), nádor je lokalizován uvnitř prostaty, neopustil její hranice. Nemoc se diagnostikovala pomocí PSA z krve nebo biopticky.

Stadium 2 (B) - lokalizované ložisko, je potvrzeno biopticky. Biopsie byla provedena na pozitivity PSA z krve nebo bylo zjištěno vyšetřením přes konečník (per rectum).

Stadium 3 (C) - ložisko není lokalizováno na žlázu předstojnou, opouští její hranice a může se šířit na další orgány v těle.

Stadium 4 (D) - metastázy jater, plic, kostí, mozku apod.

Pro určení stádia rakoviny se častěji používá Mezinárodní systém TNM klasifikace, kdy jednotlivá písmena znamenají:

T: Popisuje samotnou rakovinu číselným označením udávajícím velikost

N: Popisuje rozšíření na lymfatické uzliny

M: Informuje, zda se rakovina rozšířila a stala se metastatickou

Léčba karcinomu prostaty

Způsob léčby závisí na mnoha faktorech - povaze nádoru, věku nemocného, jeho celkovém stavu a přidružených jiných vážnějších onemocnění zvláště ve vyšším věku. Pacient by měl být součástí rozhodovacího procesu. Lékař by měl s pacientem komunikovat a nastínit mu všechny možnosti a jejich důsledky. Je pravda, že lékař je člověk, který problému rozumí, ale pacient je ten, kdo bude muset s výsledky rozhodnutí žít.

Nemocné, u nichž se na karcinom přišlo náhodou během jiné operace v této oblasti a je tedy teprve v počátečním stádiu, pouze sledujeme. Lokálně pokročilá stádia (nádor už se rozšířil do uzlin a do močové trubice) jsou vhodná k operaci.

Operace - radikální prostatektomie
Chirurgický zákrok, při němž se odstraní celá žláza prostaty a žlázy k ní přilehlé. Operace není vhodná pro každého, její vhodnost musí zhodnotit lékař.
Cílem operace je odstranit rakovinu z těla před tím, než má možnost se rozšířit do dalších částí těla.
Rizika a komplikace radikální prostatektomie
- krvácení během a po operaci
- kontraktura hrdla močového měchýře - zjizvená tkáň, která se vytvořila na hrdle močového měchýře v místě, kde je močová trubice přišita k močovému měchýři a může způsobovat potíže s močením

Další léčebnou možností je ozařování (radioterapie) oblasti prostaty nebo celé malé pánve a v místech případného metastatického postižení (především kostí).

Paprsky o vysoké radiační energii jsou zaměřeny na cílovou oblast (nádor). Maligní (nádorové) buňky mají oproti normálním menší schopnost se po poranění ozářením regenerovat a jsou tak zničeny. Samozřejmě zemřou i některé z normálních buněk, ale ty dokáže tělo nahradit. Je možné mu pomoci i speciálními preparáty. Ozařování zabere 6,5 až 7 týdnů od pondělí do pátku. Ozařování trvá 10 - 15 minut.
Hlavní cílem léčby je kontrola růstu rakoviny a prevence dalšího šíření. Ozařování nebolí a moderní techniky nepoškozují kůži v takové míře jako dříve.

Jaké mohou být vedlejší účinky
- únava
- poranění močového měchýře (pálení při močení, časté nutkání k močení)
- problémy s erekcí (včetně úplné impotence)
- průjmy
- inkontinence
Několik týdnů po ukončení léčby vedlejší účinky obvykle zmizí.

Na některých pracovištích se provádí i brachyradio­terapie (ozařování „zevnitř“, kdy se pomocí speciálních instrumentů zavede zářič do blízkosti prostaty, paprsky tedy nejdou přes kůži, nemají tolik vedlejších účinků a jejich léčebný efekt je vyšší).

Výsledky ozařování nádoru jsou srovnatelné s chirurgickou léčbou.

Výhodou nádoru prostaty je, že se v jeho léčbě dá použít i hormonální terapie (podobně jako u nádoru prsu u žen). Dříve se užívaly estrogeny (ženské pohlavní hormony, které mají na karcinom prostaty tlumivý efekt, protože inhibují uvolňování jednoho hormonu hypofýzy – luteinizačního hormonu – a díky jeho nedostatku klesá tvorba testosteronu a snižuje se růst buněk prostaty), ale po tom, co se ukázaly jejich vedlejší nežádoucí účinky, zejména tromboembolické a kardiovaskulární komplikace, se používat prakticky přestaly.

Jinou, v dnešní době preferovanou, možností hormonálního zásahu je operace varlat – jejich vyjmutí (orchiektomie). Tato operace je velmi jednoduchým chirurgickým výkonem. Přestane se tvořit testosteron (produkují ho totiž buňky pohlavních mužských žláz – varlat), který ovlivňuje růst nádoru.

Analogií je podávání gonadoliberinů, resp. jejich náhražek (goserelin, leuprolid a další), které mají právě i opačný účinek, než přirozené hormony. Dochází tedy také k inhibici produkce testosteronu v podstatě jako při podávání estrogenů s tím rozdílem, že tady to máme bez vedlejších účinků.

Z psychologického hlediska je tato léčba lépe akceptována než chirurgická kastrace, ale je také významně dražší. Na počátku léčby může dojít k přechodnému zhoršení, což se může projevit například intenzivnějšími bolestmi kostních metastáz. Prevencí proti tomuto fenoménu je současné podání antiandrogenu (látka, která má účinek opačný než testosteron) zpravidla již týden před plánovaným zahájením léčby. K výraznému snížení hladin testosteronu (stejných jako kdyby byla provedena operační kastrace) dojde po třech týdnech léčby.

Jindy se antiandrogeny podávají současně celou dobu s gonadoliberi­novými analogy, hovoříme pak o kombinované léčbě. Jde o to, že testosteron se zčásti tvoří v nadledvinách, proto i po zastavení jeho tvorby ve varleti mohou jeho, sice už nižší, hladiny způsobovat nadále růst nádoru prostaty.

Pokročilá stádia nádoru, pokud na něj nezabrala hormonální léčba, je možné léčit chemoterapií. Vždy je to ale až druhořadý postup po té, co jsme vyzkoušeli léčbu hormonální, ale rakovina stále pokračuje v růstu. Cílem je zlikvidovat rychle rostoucí rakovinné buňky.

Sledování po léčbě

Pokud jste někdy byli léčeni s rakovinou prostaty, je nezbytné, abyste po zbytek života podrobovali pravidelným kontrolám. Nejlepším způsobem je test na PSA. Jak často budou tyto testy prováděny, záleží na konkrétním zdravotním stavu, absolvované léčbě a na stupni pravděpodobnosti, že rakovina byla vyléčena.
Menší změny na PSA nemusí nic znamenat, ale pokud bude hladina PSA vzrůstat při každé další kontrole, znamená to, že se rakovina vrátila. Čím rychleji PSA roste, tím větší znepokojení vyvolává.