Úzkostné poruchy (nazývané také neurózy, anxiety) patří mezi velmi časté duševní onemocnění, pro které je typická přítomnost nadměrné, nepříjemné a opakující se úzkosti. Na rozdíl od psychóz u nich nedochází k hrubému narušení osobnosti a poruše vnímání reality.
Úzkost i stres jsou přirozené lidské emoce. Jedná se o důležité obranné a adaptační mechanismy, které nám pomáhají v určitých situacích (zkoušky, prezentace, ...) se zkoncentrovat a podat maximální výkon.
Úzkost (anxieta) je do jisté míry normální reakce organismu na stres, která má adaptivní funkci a mobilizuje energii. Nesmí však překročit únosnou mez – tj. trvat příliš dlouho, objevovat se často, v příliš velké intenzitě a neadekvátní. O úzkostných poruchách hovoříme tehdy, překročí-li tyto obranné mechanismy svůj fyziologický rámec, tj. stanou se patologickými. V tomto případě je úzkost subjektivně vnímaná jako velice nepříjemný pocit, často doprovázený vegetativními příznaky (pocení, srdeční arytmie, pocity křečí a ztuhlosti, pocity na omdlení, ...). Dle behaviorální teorie vedou k úzkostným poruchám chybně naučené mechanismy zvládání stresu.
Úzkostné poruchy postihují přibližně 25% populace vyspělého světa. Ve Spojených státech amerických trpí některou formou úzkostné poruchy okolo 40 miliónů dospělých jedinců.
Úzkost jako příznak je nepříjemně vnímaný subjektivní pocit, spojený s pocity strachu, obav a ohrožení, které nejsou spojeny s konkrétním důvodem. Závažnost poruchy hodnotíme podle míry vlivu na kvalitu života. K častým symptomům úzkostné poruchy patří:
MKN 10 | |
---|---|
F40 | Fobické úzkostné poruchy |
F41 | Jiné úzkostné poruchy |
F42 | Obsedantně-nutkavé poruch |
F40.0 | Agorafobie (s/bez panické poruchy) |
F40.1 | Sociální fobie |
F40.2 | Specifické (izolované) fobie |
F40.8 | Jiné fobické úzkostné poruchy |
F40.9 | Fobická úzkostná porucha nespecifikovaná |
F41.0 | Panická porucha (epizodická paroxysmální úzkost) |
F41.1 | Generalizovaná úzkostná porucha |
F41.2 | Smíšená úzkostně depresivní porucha |
F41.8 | Jiné smíšené úzkostné poruchy |
F41.9 | Jiné specifikované úzkostné poruchy |
F42.0 | Převážně vtíravé myšlenky nebo ruminace |
F42.1 | Převážně nutkavé činy (nutkavé rituály) |
F42.2 | Smíšené nutkavé myšlenky a činy |
F42.8 | Jiné obsedantně-nutkavé poruchy |
F42.9 | Obsedantně-nutkavá porucha, NS |
Fobie je druh úzkostné poruchy (neurózy), která je charakterizovaná neovládnutelným a neadekvátním strachem z konkrétního objektu nebo situace. Nemocný má na chorobu náhled, nesmyslnost strachu si plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Známe mnoho různých druhů fobií, které jsou pojmenovány právě podle objektu, který je zdrojem chorobného strachu.
Panická porucha se projevuje paroxysmy intenzivní úzkosti se silným vegetativním doprovodem. Záchvat je vyvolán chybnou interpretací normálních fyziologických jevů. Například bušení srdce při chůzi do schodů je vnímáno jako palpitace při závažné arytmii nebo známka srdečního infarktu. Strach ze smrti vyvolá intenzivní vegetativní doprovod, který nemocného utvrdí v oprávněnosti jeho obav. Paroxysmy začínají náhle a trvají obvykle několik minut. Průběh bez léčby je chronický, sekundárně se mohou rozvinout i jiné úzkostné poruchy (agorafobie) nebo deprese.
Smíšená úzkostně depresivní porucha se vyznačuje jak některými příznaky úzkostné poruchy, tak příznaky deprese. Žádný ze symptomů ale nepřevažuje natolik, aby mohla být učiněna samostatná definitivní diagnóza. Nemocný má pocit, že nic nezvládá, je neužitečný, nikdo jej nemá rád a o budoucnosti uvažuje velmi pesimisticky. Nemoc má chronický průběh a je velmi invalidizující.
Obsedantně kompulzivní poruchy (OCD) jsou velmi časté úzkostné poruchy, pro které jsou charakteristické tzv. vtíravé myšlenky (vlastní, nechtěné, opakující se myšlenky, obsese) a/nebo nutkavá opakující se jednání (kompulze).
Člověk po opuštění bytu začíná přemýšlet, jestli opravdu zamknul, zhasnul, či vypnul plynový vařič. Pociťuje napětí, úzkost, obavy – obsese, že nezamknul a někdo ho vykrade; že nezhasnul a elektrika se vznítí; že nevypnul plynový vařič a plyn vybouchne. Musí se vrátit a vše zkontrolovat. Po zkontrolování (provedení kompulze, rituálu) úzkost mizí. Pacient znovu opouští byt a vše se opakuje. Než odejde do práce, musí se například 17× vrátit a zkontrolovat zamknuté dveře.Provedení kompulze (rituálu) úzkost odstraňuje, ale pouze dočasně. Z dlouhodobé perspektivy vede ke vzniku „začarovaného kruhu“ a stupňování úzkosti.
Jedná se o závažné onemocnění, nicméně většina forem OCD je v dnešní době léčitelná. Vzácně se nemoc léčbou nedaří zvládnout, v těchto případech může vést až k invaliditě.
OCD je po depresi druhým nejčastějším psychiatrickým onemocněním. Trpí jím 2–3 % populace (tzn. okolo 20 000 lidí v ČR). Manifestuje se většinou kolem 20. roku života. Muži i ženy jsou postiženi stejně často. Podnebí, rasa nebo kulturní zvyklosti nehrají pravděpodobně žádnou roli.
MKN 10 | |
---|---|
F42 | Obsedantně-nutkavá porucha |
F42.0 | Převážně vtíravé myšlenky nebo ruminace |
F42.1 | Převážně nutkavé činy (nutkavé rituály) |
F42.2 | Smíšené nutkavé myšlenky a činy |
F42.8 | Jiné obsedantně-nutkavé poruchy |
F42.9 | Obsedantně-nutkavá porucha, NS |
Léčbou první volby je dnes kognitivně behaviorální terapie. Pacient je vystaven situaci, která u něj vyvolává rozvoj úzkosti, a následně je mu zabráněno provedení rituálu/kompulze. Terapie musí být pacientovi „šitá na míru“, vždy postupujeme od jednodušších aktivit ke složitějším.
Léčba úzkostných poruch může být jak farmakologická tak psychoterapeutická.