Vondráček

Na vaše dotazy odpovídá:
JUDr. Jan Vondráček

JUDr. Jan Vondráček je advokátem vykonávajícím advokacii od roku 2007. Při poskytování právních služeb se zaměřuje především na spornou agendu, včetně rozhodčích řízení, a obhajobu v trestních řízeních. V tomto ohledu věnuje zvláštní pozornost zdravotnickému právu, které rovněž pravidelně přednáší na České lékařské komoře i pro Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.

JUDr. Jan Vondráček je rovněž činný v akademické sféře, přičemž je členem akademické obce Vysoké školy ekonomické v Praze. Je vedoucím katedry práva Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze, byl zvolen členem Akademického senátu Vysoké školy ekonomické v Praze a Akademického senátu Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze a byl jmenován členem Vědecké rady Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Opakovaně byl jmenován též členem Etické komise Vysoké školy ekonomické v Praze.

Je členem redakční rady odborného časopisu znalectví | daně | právo.

Zadání dotazu

za podmínek uvedených zde.

Kazuistiky - nové

Zda je rozdíl a pokud ano, tak jaký, ve smluvním vztahu OSVČ x Pojišťovna resp. SRO x Pojišťovna? Co je výhodnější?

Principiálně vzato zásadní rozdíl není, byť v případě společnosti s ručením omezeným existují některé další povinnosti (které ale v případě společnosti s ručením omezeným, která má být alternativou k poskytování zdravotních služeb namísto OSVČ, nejdou nijak významně komplikující). Obě alternativy mají svá specifika, přičemž otázka „výhodnosti“ leží spíše mimo rovinu vztahu poskytovatel zdravotní péče (OSVČ/společnost s ručením omezeným a zdravotní pojišťovna), ale v rovině např. možné daňové výhodnosti společnosti s ručením omezeným oproti OSVČ (nutno konzultovat ad hoc s daňovým poradcem), bezpečnosti (OSVČ odpovídá celým svým majetkem, v případě společnosti s ručením omezeným (se splaceným základním kapitálem, který může činit i 1 Kč) odpovídá společnost, nikoliv tedy její společník atp. Administrativní náročnost společnosti s ručením omezeným je pak o něco vyšší, než je tomu v případě OSVČ.


Jak zajistit stabilitu, udržitelnost a partnerství vztahu Ambulance Psychiatra - (s.r.o.) versus Pojišťovna, při každoročním vyjednávání o Dodatku Smlouvy. Jak ošetřit, aby se podmínky nezhoršovaly.

Vztah je obecně vzato smluvní, tzn. je na stranách, co si vyjednají. Komplikovanost poskytovatelů zdravotní péče (malých) nicméně vyplývá z jejich limitované "vyjednávací síly", přístup pojišťoven je pak zase ovlivněn stavem veřejných rozpočtů, případně jinými externími vlivy.


Podávání informací u mrtvých - základní povinnosti a omezení

Základním principem ohledně podávání informací je široká povinnosti mlčenlivosti vyplývající z § 51 zákona o zdravotních službách, přičemž tato povinnost mlčenlivosti trvá samozřejmě i po smrti pacienta. Stanoví, že poskytovatel zdravotních služeb je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.

Osoby blízké zemřelému pacientovi a další osoby, které pacient určil, mají právo na informace o zdravotním stavu pacienta, který zemřel, a na informace o výsledku pitvy, pokud byla provedena, přičemž mají také právo nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o jeho osobě nebo do jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu a pořizovat z nich výpisy nebo jejich kopie. Pacient je ovšem oprávněn vyslovit zákaz sdělovat informace o svém zdravotním stavu určitým osobám, přičemž pokud tak zemřelý pacient za svého života učinil, lze informaci těmto osobám podat v nezbytném rozsahu pouze v případě, že je to v zájmu ochrany jejich zdraví nebo ochrany zdraví další osoby.

Osobou blízkou je především jakýkoliv příbuzný v řadé přímé (rodič, prarodič, potomek - dítě i vnuk), dále sourozenec, manžel či manželka, jakož i partner podle zákona o registrovaném partnerství. Jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké za podmínky, kdy by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá původně pociťovala jako újmu vlastní. Přitom se má za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí (druh či družka).

Zvláštní režim je stanoven pro poskytování informací orgánům činným v trestním řízení, kdy nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za kterých lze pro účely trestního řízení sdělovat informace, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto informace pro trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. Takový souhlas by pak měl být poskytovateli zdravotních služeb také předán.


Jak procesně správně odmítnout pacienta (např. narkomani, hraniční poruchy osobnosti - nedodržují léčbu.)?

Dotaz zjevně primárně směřuje na možnost odmítnutí přijetí pacienta do péče, případně ukočení péče.

Pokud jde o odmítnutí přijetí do péče, připouští to zákon z kapacitních důvodů (přijetím pacienta by bylo překročeno únostné pracovní zatížení, čímž se rozumí stav, kdy by zajištěním zdravotních služeb o tohoto pacienta došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných již přijatým pacientům). Dále z provozních důvodů (přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení). Dalším důvodem je skutečnost, že pacient není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má poskytovatel uzavřenu smlouvu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, ledaže jde o pojištěnce z jiných států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru, Švýcarské konfederace, či ze států, se kterými má Česká republika uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení, zahrnujících ve věcném rozsahu nároky na zdravotní péči. V případě oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost je důvodem též vzdálenost místa pobytu, pokud by neumožňovala výkon návštěvní služby.

Pokud jde o ukončení péče pacient, lze k ní přistoupit především tehdy, byl-li pacient předán do péče jiného poskytovatel. Dále tehdy, odpadnou-li důvody pro poskytování zdravotních služeb, ledaže jde o registrujícího poskytovatele. Dále jde o tři důvody, které mají původ na straně pacienta, přičemž jde o případ, kdy pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb, dále o případ, kdy pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb, ledaže souvisí s jeho zdravotním stavem, a konečně o situaci, kdy pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem. V žádném případě však ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta. Odmítnutí přijetí do péče či ukončení péče protiprávně jednajícího či nesoučinného pacienta též není možné, jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krzové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem (nestanoví-li jiný právní předpis jinak). Určitá omezení platí též v případech ukončení či přerušení výkonu vazby, výkonu trestu odnění svobody či výkon zabezpečovací detence.

Na okraj lze též zmínit, že zákon o zdravotních službách umožňuje poskytovateli i zdravotnickému pracovníkovi odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí nebo náboženskému vyznání, ledaže by odmítnutím došlo k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví. Zákon pak stanoví další podmínky, včetně např. informační povinnosti.

Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče nebo ukončení péče posuzuje poskytovatel, přičemž ve většině případů je poskytovatel povinen o odmítnutí přijetí do péče nebo o ukončení péče, jakož i o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb z důvodu svědomí či náboženského vyznání vydat pacientovi písemnou zprávu s uvedením příslušného důvodu.


Jak ukončit pracovní poměr zaměstnanci (zdravotní sestra) - je nekorektní k pacientům, stále nemocná - nechodí do práce.

Jednostranné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele lze provést okamžitým zrušením pracovního poměru, případně výpovědí, kdy pracovní poměr končí uplynutím výpovědní doby (pro úplnost též zrušením pracovního poměru ve zkušební době).

Okamžitě zrušit pracovní poměr může zaměstnavatel tehdy, pokud byl zaměstnanec odsouzen pro některé připady úmyslné trestné činnosti, častější jsou však případy tzv. zvlášť hrubého porušení pracovních povinností. Musí tedy jít o velmi intenzivní protiprávní jednání, které se ale vždy posuzuje ad hod a ve všech souvislostech.  V praxi bylo za takové jednání u zdravotní sestry uznáno např užívání alkoholu na pracovišti, porušení povinnosti mlčenlivosti několikerým zasláním scanu části citlivé zdravotnické dokumentace ze skoukromé e-mailové adresy na cizí e-mailovou adresu (tj. někomu jinému než pacientovi), několikadenní absence sestry v zaměstnání po dobu dovolené lékaře, krádeže vybavní ordinace (tonery/dezinfekční prostředky). I tyto situace lze případně řešit "jen" výpovědí.

Obvyklejší jsou případy porušení povinností menší intenzity, pro které lze dát zaměstnanci výpověď, přičemž v těchto případech lze rozlišit dvě situace. Totiž buď jde o závažné porušení pracovních povinností nebo o méně závažné, ale soustavné porušování pracovních povinností, kdy je podmínkou výpovědi předchozí písemné upozornění na možnost výpovědi v posledních 6 měsících (tzv. výtka). Za závažné porušení pracovních povinností bylo v praxi u zdravotní sestry uznáno např. skryté natočení pacienta  na mobilní telefon a následné sdílení videa na facebookové skupině, předání dokumentace neoprávněné cizí osobě, určování pořadí pacientů na základě obdržených "dárků" od pacientů apod..

Za méně závažné porušení bylo uznáno např. opakované pozdní příchody a dřívější odchody, opakované ponechání otevřeného okna do ordinace po skončení pracovní doby, opakovaná nezdvořilost k pacientům ("tak další simulant račte dovnitř", "bereme vás podle toho, komu hrabe víc", "dneska mně tu z toho hrabe víc než vám všem dohromady"), opakované použití prostor ordinace sestrou a třetími osobami mimo pracovní dobu k nepracovním aktivitám.

Zrušit pracovní poměr či podat výpověď pro porušení pracovních povinností lze zásadně pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel o důvodu dozvěděl, nejdéle do 1 roku od vzniku takového důvodu. Významné je, že v okamžitém  zrušení či ve výpovědi musí být jejich důvod vymezen nezaměnitelně a nelze jej dodatečně měnit. Důvod je tedy třeba popsat konkrétně, nikoliv obecnými, případně právními termíny (tj. "nikoliv sestra se dopustila porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci tím, že se chovala k pacientům velmi nevhodně", ale např. "zaměstnankyně dne 12.8.2022 přibližně v 9:30 nahlas při volání dalšího pacienta do ordinace pacientům sdělila: "bereme vás podle toho, komu hrabe víc").

Jako efektivní prevence řešení situací pracovního poměru se jeví uzavírání pracovních smluv na dobu určitou (maximálně lze opakovat/prodlužovat dvakrát a celkově nesmí přesáhnout 3 roky), sjednání zkušební doby (maximálně 3 měsíce), určení odměny za práci v kombinaci pevné částky a nenárokové složky mzdy. V praxi se vyskytnuvší případ prokázané bianco podepsané dohody o rozvázání pracovního poměru není přístupný.


Pacient je v době soudně nařízené ambulantní léčby odeslán k hospitalizaci. Lze ho takto odeslat jako u každého jiného, jestliže je k tomu indikace, ať už s jeho souhlasem nebo nedobrovolně? Soudu totiž trvá přeměna z ochranné léčby minimálně 4 měsíce...

Jde o souběh dvou situací (institutů) - totiž jednak o výkon ochranného opatření ochranným léčením, jednak o poskytování zdravotních služeb. Ochranné opatření může být měněno pouze rozhodnutím soudu, nicméně tím není nikterak omezeno poskytování zdravotních služeb. Tedy v případě, že je medicínská indikace k hospitalizai, je na místě takto postupovat, a není třeba vyčkávat na změnu rozhodnutí o ochranném léčení (v dané situaci totiž nejde o hospitaliazce, která by měla povahu ústavního ochranného léčení, ale o medicínsky indikovanou hospitalizaci v režimu "běžného" poskytování zdravotních služeb).


Čekárna pro pacienty je společná pro odlišné specializace a je sledována soukromou kamerou z obou ordinací. Nepsychiatrický lékař požaduje ukončení sledování (pro pacienty nepříjemné a argumentace práva na soukromí). Z kapacitních důvodů nelze zařídit odlišné ordinační hodiny. Je nějaká právní cesta, aby sledování kamerou bylo možné i bez souhlasu druhého lékaře? Dohoda není možná. Obě ordinace jsou soukromé v nájmu třetího subjektu, využívají společné prostory.

Popsaná situace má několik právních rovin. Předně jde o rovinu nájemní, tj. o otázku užívání společných prostor, které jsou ve společném užívání, tedy je třeba vyjít z obsahu nájemní smlouvy, zdali kamerový systém nějakým (třeba i obecnějším) způsobem neupravuje (zdali jej třeba nepsychiatrický lékař je/není povinen s ohledem na obsah nájemní smlouvy). Dále jde o rovinu ochrany osobních údajů, neboť sledování kamerou je formou zpracování osobních údajů (z dotazu není zcela zřejmé, zda jde o kamerový systém s pořizováním záznamů či bez něj), přičemž je s tím spojena řada povinností vyplývajících z GDPR (např. informační povinnost, povinnost vést záznamy o činnostech aj.). A priori není kamerový systém vyloučen, jde však především o hledisko účelnosti a přiměřenosti, přičemž vzhledem k nesouhlasnému stanovisku nepsychiatrického lékaře (a zřejmě též jeho pacientů) bude významně oslabován. (Pro podrobnější stavisko by byla třeba znalost konkrétní situace.)


Nařknutí pacientem, že lékař předepisuje více léků na pacienta dle tvrzení lékárny, která zpřístupní informace na základě občanského průkazu. Jak reagovat?

Jde-li o nařknutí (tj. neoprávněné obvinění) lze to dle konkrétní situace řešit bezformálně odmítnutím tohoto nařčení jak vůči pacientovi, tak vůči provozovateli lékárny. Je totiž přinejmenším otázka, zdali/nakolik bude prokazatelné, že ty či ony informace poskytla ta či ona lékárna. Formálnější postup může zahrnovat písemnou výzvu pacientovi, nechž se zdrží šíření těchto nepravdivých tvrzení, případně lze věc řešit soudně v rovině sporu o ochranu osobnosti či dobré pověsti právnické osoby. Krajním prostředkem při intenzivních útoích může být zahájení přestupkového řízení, případně podání trestního oznámení pro trestný čin pomluvy.


Lékař má v péči pacienta se schizofrenií. Tento lékař byl vyzván soudem, aby soudu a policii ČR oznámil, kdy se tento pacient dostaví a v jakém čase k němu na vyšetření. Důvodem požadavku byl záměr pacienta zadržet a doručit jej na soudní vyšetření, které měl soudem nakázané, ale domítl se na něho dostavit. I. Má soud na toto právo a je lékař povinen v rámci lékařského tajemství toto respektovat? II. Pokud na to soud má právo a lékař neuposlechne, tak jaký připadný postih lékař může očekávat.

Z dotazu vyplývá, že jde zřejmě o situaci, kdy se měl pacient patrně v postavení svědka dostavit k soudu, tuto povinnost nesplnil a soud zvažuje jeho předvedení. (Podle § 52 občanského soudního řádu nedostaví-li se předvolaný bez omluvy k výslechu, může ho předseda senátu dát předvést, o což požádá soud Policii České republiky.)

Podle § 52 odst. 2 písm. c) zákona o zdravotních službách není porušením povinné mlčenlivosti, pokud dochází ke sdělování, popřípadě oznamování údajů nebo jinách skutečností podle zákona o zdravotních službách či podle jiných právních předpisů, pokud z nich vyplývá, že údaje nebo skutečnosti lze sdělit bez souhlasu pacienta. Vzhledem k tomu, že takovou výjimku tyto právní předpisy neuvádějí, není možné informace poskytnout.

Pokud jde o neuposlechnutí výzvy soudu, může být takové jednání postiženo pořádkovou pokutou až do výše 50.000,- Kč (předpokladem samozřejmě je, že tato či ona výzva má zákonný podklad).

V případě, že tedy taková výzva od soudu či od policie přijde, je na místě pokusit se věc vyřešit bezformálně (např. telefonicky) s příslušnou součástí policie, resp. příslušnou soudní kanceláří (spojení bývá uvedeno na soudní písemnosti) a sdělením, že požadované informace nelze s odkazem na povinnost mlčenlivosti sdělit a dle domluvy toto též následně stručně sdělit soudu (např. e-mailem).


Nové povinnosti lékaře vyplývající z novely zákona o odpadech a nutnosti předkládat KHS změny provozních řádů ke schválení.

Problematika odpadů je nově upravena zcela novým zákonem č. 541/2020 Sb., o odpacech, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1.1.2021, přičemž samožřejmě dopadá i na poskytovatele zdravotních služeb, neboť jsou tzv. původci odpadu ze zdravotní péče.

Pokud jde o dotazovanou povinnost, pak zákon o odpadech stanoví novou povinnost, a to zpracovat tzv. pokyny pro nakládání s odpady, přičemž tyto pokyny mají být součástí provozního řádu. Podle přechodných ustanovení je tuto povinnost třeba splnit do 30.12.2022. Co se týká obsahu těchto pokynů, stanoví minimálně obsahové náležitosti vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání o odpady, ve znění pozdějších předpisů (konkrétně jsou uvedeny v její příloze č. 48). Obsah pokynů se samozřejmě odvíjí od typu poskytovatele, rozsahu péče a množství a druhu jím produkovaného odpadu.

Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví schvaluje nejen návrh provozního řádu, ale též jakoukoliv jeho změnu. Shora uvedenou novou povinnost lze splnit též tak, že ke stávajícímu provoznímu řádu (který se nebude měnit) bude vypracován samostatný dodatek obsahující právě "jen" pokyny pro nakládání s odpady, přičemž tedy předmětem schvalování bude právě tato změna v podobě takového dodatku.


Chtěla bych se zeptat, zda si může opatrovník či klient žijící v domově pro seniory zažádat o pořízení kopií dekurzových listů z ošetřovatelské dokumentace. Také by mě zajímalo, jestli může ředitel zapůjčit originál dekurzové listy opatrovníkovi, aby je odnesl mimo zařízení, aby si pořídil jejich kopie. Ještě, může ředitel organizace, pokud není zdravotník, pořídit tiskem z elektronické dokumentace kopie dekurzových listů klienta a poslat je elektronickou formou na jiný email nebo zda může nahlížet do elektronické ošetřovatelské dokumentace?

Dokumentace ošetřovatelské péče ve smyslu zákona o zdravotních službách (zákon č. 372/2011 Sb.) je souborem údajů vztahujících se k pacientovi (klientovi) zahrnujících mj. široké spektrum osobních a citlivých údajů pacienta. Při nakládání s touto dokumentací je tedy zvláště potřeba zabezpečit, aby byla dokumentace chráněna před vstupem a zásahy neoprávněných osob.

Nahlížení do zdravotnické dokumentace (včetně dokumentace ošetřovatelské péče) a pořizování jejích výpisů nebo kopií upravuje § 65 an. zákona o zdravotních službách, který stanoví též okruh oprávněných osob. Mezi osoby oprávněné nahlížet do zdravotnické dokumentace (včetně dokumentace ošetřovatelské péče), pořizovat si z ní výpisy nebo kopie se přitom řadí mj. pacient (klient), jeho zákonný zástupce či opatrovník, jakož i další zákonem stanovené osoby (např. osoby určené pacientem). V případě, že by o nahlédnutí do zdravotnické dokumentace a pořízení výpisů a kopií požádal konkrétně opatrovník pacienta (klienta), je na místě vyžádat si od něj nejprve předložení originál či úředně ověřené kopie pravomocného rozhodnutí soudu o ustanovení dané osoby opatrovníkem pacienta (klienta).

Pokud si osoba, která je oprávněna k pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace nepořídí výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace vlastními prostředky na místě, pořídí kopii zdravotnické dokumentace poskytovatel, který je za splnění zákonem stanovených podmínek oprávněn požadovat i přiměřenou úhradu nákladů. Možnost odnesení originálu zdravotnické dokumentace mimo zařízení za účelem pořízení její kopie zákon o zdravotních službách nepřipouští a z hlediska ochrany údajů o pacientovi (klientovi), potažmo ochrany poskytovatele samého takový postup ani nelze doporučit. Obdobně je opatrnost na místě za situace, kdy by měla být kopie zdravotnické dokumentace zasílána pacientovi či jiné oprávněné osobě e-mailem, neboť i v tomto případě hrozí zneužití (např. nebude-li e-mailová komunikace dostatečně zabezpečena proti přístupu neoprávněných osob). Zvláště za situace, kdy o zaslání kopie zdravotnické dokumentace e-mailem nepožádá pacient (případně jiná oprávněná osoba) výslovně písemně s uvedením své e-mailové adresy a s prohlášením, že tuto e-mailovou adresu má dostatečně zabezpečenu, nelze e-mailovou komunikaci doporučit.

Bez souhlasu pacienta mohou do zdravotnické dokumentace nahlížet, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to potřebné pro účely vyplývající ze zákona o zdravotních službách nebo jiných právních předpisů, i další zákonem o zdravotních službách vyjmenované osoby, avšak vždy pouze v nezbytném rozsahu pro splnění daného účelu. Co se týká oprávnění ředitele zařízení nahlížet do zdravotnické dokumentace, zákon o zdravotních službách stanoví, že do zdravotnické dokumentace mohou nahlížet mj. zaměstnanci, kteří jsou osobami se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání a jiní odborní pracovníci v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, kteří jsou zaměstnanci poskytovatele, jakož i další zaměstnanci poskytovatele, avšak pouze v rozsahu nezbytně nutném pro výkon povolání, a dále z důvodu plnění úkolů dle zákona o zdravotních službách nebo jiných právních předpisů a při hodnocení správného postupu při poskytování zdravotních služeb, přičemž lze dovodit, že mezi tyto další zaměstnance se může řadit i ředitel zařízení.


Obracím se na Vás s žádostí o vyjádření a legislativní opodstatnění podání medikace ve formě injekční depotní léčby v podmínkách domácnosti nelékařským pracovníkem zdravotní služby. Jedná se o podání regulérní antipsychotické medikace v depotní formě stabilizovaným pacientům s chronickými psychickými onemocnění. Nejedná se o podání "neklidové medikace", omezování nebo ovlivnění agrese a poruch chování při akutním zhoršení stavu. Léčba probíhá pravidelně, pacient je v péči psychiatrické ambulance, ale v důsledku zhoršené mobility nebo omezené dostupnosti specializované ambulance poblíž místa bydliště (e.g. dojíždění cca 30-50 km) podání v domácím prostředí je preferované pacientem.

Obecně vzato, podle § 6 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, může být zdravotní péče poskytována ve formě ambulantní péče, jednodenní péče, lůžkové péče, jakož i ve formě zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta (tedy i v domácím prostředí pacienta). Formu zdravotní péče, kterou hodlá poskytovatel zdravotních služeb poskytovat, je poskytovatel zdravotních služeb povinen uvést v žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb s tím, že forma zdravotní péče, pro kterou bylo oprávnění k poskytování zdravotních služeb uděleno, je pak v rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb přímo uvedena. Současně platí, že poskytovatel zdravotních služeb může poskytovat pouze zdravotní služby (zahrnující i zdravotní péči) uvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

Co se týká poskytování zdravotních služeb nelékařskými zdravotnickými pracovníky , participace nelékařských zdravotnických pracovníků na poskytování zdravotních služeb samozřejmě obecně přípustná je. Jejich činnost a okruh zdravotních výkonů, které mohou u pacientů provádět v rámci poskytování zdravotních služeb, je však omezena, a to zejména v závislosti na tom, jakou získal ten který nelékařský zdravotnický pracovník odbornou způsobilost a jaké konkrétní zdravotnické povolání vykonává. V tomto ohledu lze za výchozí vzít jednak zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, upravující podmínky získávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání podle jednotlivých odborností (např. všeobecná sestra, zdravotnický záchranář, praktická sestra, ošetřovatel a další), jednak vyhlášku č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ve znění pozdějších předpisů, upravující okruh činností, které jsou nelékařští zdravotničtí pracovníci a jiní odborní pracovníci při poskytování zdravotních služeb podle svých odborností oprávněni vykonávat a za jakých podmínek.

V každém konkrétním případě je tak především nutno posoudit, zdali k provedení daného zdravotního výkonu má vybraný nelékařský zdravotnický pracovník adekvátní způsobilost a zdali jsou splněny podmínky k provedení takového zdravotního výkonu.


Jsem ambulantní neurolog, přes veškerou snahu mám vzhledem k množství pacientů objednací doby asi 1,5 měsíce. Z OSSZ mi bylo sděleno, že pokud dám pacientovi s jejich žádankou na vyšetření termín až za cca 2 měsíce a nevyšetřím pacienta dříve, čekají mě ze strany OSSZ sankce. Má tedy OSSZ právo na sankce vůči mě, pokud nedám pacientovi s jejich žádankou přednostní termín?

Obecně vzato OSSZ není bez dalšího oprávněna sankcionovat neudělení „přednostního“ termínu (zvláště za situace, kdy objednací doba nevybočuje z obvyklé praxe a je ovlivněna objektivními skutečnostmi, tj. vytížením zdravotnického zařízení, včetně plánované dovolené).

Otázky dostupnosti hrazené péče vycházejí mj. z § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (viz http://www.noveaspi.cz/products/lawText/1/45178/1/2 ), dle něhož má pojištěnec právo na časovou a místní dostupnost hrazených služeb poskytovaných smluvními poskytovateli příslušné zdravotní pojišťovny. Časová a místní dostupnost je předmětem úpravy nařízení vlády č. 307/2012 Sb., o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví jednak dojezdové doby, jednak časovou dostupnost (viz http://www.noveaspi.cz/products/lawText/1/78241/1/2 ).

Pokud jde o dojezdovou dobu, vymezují dle uvedeného nařízení vlády místní dostupnost zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, přičemž dojezdové časy jsou uvedeny v příloze tohoto nařízení. Co se týká časové dostupnosti, jde o to, že vybrané (nařízením vlády stanovené) plánované hrazené služby je třeba poskytnout ve lhůtách, které jsou lékařsky odůvodnitelné a vycházejí z objektivního lékařského posouzení současného zdravotního stavu pojištěnce, anamnézy a pravděpodobného průběhu jeho nemoci, bolestivosti nebo povahy jeho onemocnění. Lhůtu časové dostupnosti stanoví v rámci sestavení individuálního léčebného postupu ošetřující zdravotnický pracovník, který plánovanou hrazenou službu indikoval, přičemž tato lhůta nesmí překročit lhůtu stanovenou pro tuto plánovanou hrazenou službu v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Lhůta časové dostupnosti počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy ošetřující zdravotnický pracovník plánovanou hrazenou službu indikoval a potřebu této služby a lhůtu časové dostupnosti k jejímu poskytnutí zapsal do zdravotnické dokumentace pojištěnce. O nesplnění lhůty časové dostupnosti se nejedná v případě, kdy zdravotní pojišťovna poskytnutí plánované hrazené služby pojištěnci ve stanovené lhůtě časové dostupnosti zajistí, ale pojištěnec si sám zvolí jiného smluvního poskytovatele, který mu plánovanou hrazenou službu poskytne po uplynutí této lhůty.


Realizuji v domově důchodců závodní preventivní péči, je zde pracovník pečovatel, který má epilepsii, od jeho neuroložky mám vyjádření, že je schopen vykonávat noční práce, ale dle zákona 372/2011 jsou záchvatovité onemocnění kontraindikace k realizaci nočních prací a nepotřebuji ani vyjádření odborníka. Pole informace od lékařky pracovního lékařství je to sice kontraindikace, ale pokud mi jednoznačně neurolog napíše, že je schopen provádět noční a bude definovat i zákon 372/2011 a bude si vědom, že i přes tuto kontraindikaci mu práci povoluje, pak v případném právním sporu, kdyby se náhodou něco stalo, bude odpovědný neurolog. Ale mě se to nějak nezdá, já jsem konečný článek, který pracovníka uschopňuje k práci. Prosím o vyjádření, kdo ponese zodpovědnost, já anebo neurolog?

Zákon stanoví, že vydání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci má předcházet zhodnocení (i) výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření, (ii) výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě jejím registrujícím poskytovatelem v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, (iii) zdravotní náročnosti pro výkon práce, povolání, vzdělávání, sportu, tělesné výchovy nebo jiné činnosti, pro které je osoba posuzována, a podmínek, za kterých je činnost vykonávána, nebo nároků činnosti na zdraví posuzované osoby (viz § 42 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.). V tomto ohledu by tedy mělo být v rámci posuzování zdravotní způsobilosti k práci u konkrétního zaměstnance (pečovatele s diagnostikovanou epilepsií) bráno v potaz též odborné vyjádření neuroložky.

Konečné rozhodnutí o tom, zdali zaměstnanec bude či nebude uznán zdravotně způsobilým k výkonu určité práce, je, nicméně, v gesci toho poskytovatele (lékaře), který vydává lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci. Vyšlo-li by najevo, že poskytovatel (lékař) vydávající lékařský posudek postupoval při vydávání lékařského posudku odborně nesprávně či protiprávně, lze uvažovat o odpovědnosti poskytovatele (lékaře) za škodu, kterou by takovým jednáním případně způsobil.

Co se týká konkrétně posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnance s epilepsií k noční práci, je nutno upozornit zejména na vyhlášku č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), která mj. v příloze č. 2 stanovuje rizikové faktory a seznam nemocí, které omezují nebo vylučují zdravotní způsobilost k práci nebo vzdělávání při výskytu těchto faktorů,

Tato příloha č. 2 vyhlášky v části II. bodu 13. písmenu A. stanovuje, že mezi nemoci vylučující zdravotní způsobilost k noční práci patří mj. záchvatovité a kolapsové stavy. V části II. bodu 13. písmenu B. této přílohy č. 2 vyhlášky je pak uveden demonstrativní výčet nemocí, u kterých lze posuzovanou osobu uznat za zdravotně způsobilou k noční práci na základě závěru odborného vyšetření - záchvatovité a kolapsové stavy však v tomto výčtu uvedeny nejsou.

V případě, že by byl zaměstnanec s epilepsií i navzdory shora uvedenému uznán na základě lékařského posudku zdravotně způsobilým k noční práci, a následně by vyšlo najevo, že k noční práci ve skutečnosti zdravotně způsobilý nebyl (nota bene z důvodu epilepsie), nelze vyloučit vznik právní odpovědnosti poskytovatele (lékaře), který lékařský posudek vydal a uznal jej zdravotně způsobilým k noční práci, a to bohužel ani za situace, kdy by disponoval odborným vyjádřením speciality (neurologa), z něhož by vyplývalo, že zaměstnanec s epilepsií je k noční práci zdravotně způsobilý.


Plánuji ukončení lékařské praxe a mám zájemkyni, která ji převezme. Musí v tomto případě proběhnout výběrové řízení?

Odpověď na položenou otázku je závislá především na formě poskytování zdravotních služeb a dále na způsobu zamýšleného ukončení lékařské praxe a způsobu jejího převzetí, přičemž se předpokládá, že výběrovým řízení se má na mysli výběrové řízení před uzavřením smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče se zdravotní pojišťovnou (§ 46 zákona o veřejném zdravotním pojištění).

V případě, že je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická osoba (lékař jako člověk), je rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb (dřívější terminologií rozhodnutí o registraci) vázáno na konkrétní osobu (lékaře), přičemž stejně tak smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče jsou uzavírány s takovou fyzickou osobou (lékařem) a jejich převzetí není bez dalšího možné. V takovém případě jedna fyzická osoba (lékař) jako poskytovatel končí a nová fyzická osoba (nový lékař) začíná, přičemž musí získat vlastní rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a vlastní smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče, včetně absolvování výběrového řízení.

Je-li poskytovatelem zdravotních služeb právnická osoba (typicky společnost s ručením omezeným), je rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb sice vázáno na konkrétní právnickou osobu (společnost s ručením omezeným), stejně tak smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče jsou uzavírány s takovou právnickou osobou, nicméně změna společníka takové společnosti při převodu podílu ve společnosti nemá na takové rozhodnutí ani na uzavřené smlouvy vliv (ledaže konkrétní smlouvy stanoví něco jiného, přičemž není ani dotčena informační povinnost vůči správnímu orgánu, který rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb vydal, a zpravidla ani vůči zdravotním pojišťovnám).

Převod lékařské praxe, ať již fyzické či právnické osoby, může být realizován různými způsoby – zejména prosté ukončení původního poskytovatele a zahájení poskytovatele nového, s nímž je spojen převod vybraných hodnot z majetku původního poskytovatele, dále tzv. převod závodu (komplexní převod aktiv a pasiv), dále je možný vklad závodu či jednotlivých hodnot do základního kapitálu nové společnosti (typicky společnosti s ručením omezeným), dále převod podílu ve společnosti (typicky společnosti s ručením omezeným), případně některá z forem přeměn společnosti. Každý z těchto postupů má svá specifika, přičemž výběr optimálního způsobu realizace převodu praxe je závislý jednak na právních vztazích konkrétního poskytovatele, jednak na souvisejících daňových dopadech jednak na straně převodce, jednak na straně nabyvatele.


Vyšetřil jsem v mé ambulanci pacienta, cizince, pojištěného u VZP. Pojištění ke dni vyšetření jsem si ověřil, bylo platné. Pacientovi jsem doporučil provedení magnetické rezonance, která byla provedena v nemocnici cca o 2 měsíce později. Obdržel jsem od nemocnice fakturu za provedené vyšetření s tím, že v den provedení magnetické rezonance byl pacient již nepojištěn u zdravotní pojišťovny. To, že pacient již nebude pojištěn, mi nebylo známo při prvé návštěvě. Nemocnice upomínala pacienta k zaplacení, ale neúspěšně. Musím částku zaplatit nebo ne, může nemocnice ode mne částku vymáhat, a jak se mohu právně bránit.

Právní úprava poskytování zdravotních služeb cizincům a způsobu jejich úhrady je obsažena zejména v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, právních předpisech EU (směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči) a dále bilaterálních mezinárodních smlouvách, přičemž pro aplikaci té které právní úpravy má mj. rozhodující význam, kterého státu je daný pacient občanem.

Pro pacienty ze zemí EU obecně platí, že úhradu zdravotní péče poskytnuté v ČR zajistí členský stát, v němž je pacient pojištěn, pokud je poskytnutá zdravotní péče zahrnuta mezi dávky, na které má pacient nárok v členském státě, v němž je pojištěn. Jinými slovy řečeno, poskytnutou zdravotní péči lze pokrýt z pojištění v domovském státě pacienta. Členský stát, v němž je pacient pojištěn, přitom nahradí nebo přímo uhradí náklady na přeshraniční zdravotní péči do výše nákladů, které by sám převzal, pokud by tato zdravotní péče byla poskytnuta na jeho území, avšak jen do výše skutečných nákladů na čerpanou zdravotní péči. V případě, že by pacient z jakéhokoliv důvodu nedisponoval žádným pojištěním, které by bylo lze využít k úhradě poskytnuté zdravotní péče, náklady za ni je povinen uhradit pacient sám.

V případě pacientů pocházejících ze zemí mimo EU záleží - jak již bylo uvedeno shora - mimo jiné na tom, ze kterého státu pacient pochází, a dále též na tom, zda má pacient, není-li účasten veřejného zdravotního pojištění v ČR, sjednáno alespoň pojištění u některé komerční pojišťovny v ČR, případně zda má sjednáno cestovní (mezinárodní) pojištění, anebo zda nedisponuje žádným pojištěním. Obecně vzato platí, že není-li pacient vůbec pojištěn či negarantuje-li pojišťovna pacienta úhradu zdravotní péče poskytnuté v ČR, měla by být poskytnutá zdravotní péče uhrazena v plném rozsahu přímo pacientem.

Jako možný postup se tedy jeví zaslat fakturu zpět s žádostí o sdělení, na základě čeho a z jakých konkrétních důvodů je úhrada za provedené vyšetření pacienta vyžadována.


 

 

Kazuistiky - JUDr. et MUDr. Lubomír Vondráček

Vondráček

Na vaše dotazy zde odpovídal:
JUDr. et MUDr. Lubomír Vondráček

Absolvent fakulty dětského lékařství UK v Praze, kterou dokončil v roce 1967.
Absolvent právnické fakulty UK v Praze, kterou dokončil v roce 1982.
Atestace I. a II. stupně v oboru chirurgie.

Je autorem nebo spoluautorem řady původních prací otištěných v českých i zahraničních časopisech, nejprve s medicínskou tématikou, později s tématikou medicínsko právní. Je také autorem nebo spoluautorem 5 knižních publikací zaměřených na problematiku pochybení při poskytování zdravotní péče a následné sankce zdravotnických pracovníků.

Kazuistiky

Řeším problém s medikací 5 letého dítěte, které má v péči po rozvodu matka a u kterého otec nesouhlasí s jakoukoliv medikací. Je možné tomuto dítěti podávat medikaci i přes otcův nesouhlas? Jedná se o léky, které nejsou životně důležité, ale o medikaci, která by zmírnila úzkost dítěte a tím ovlivnila množství rituálů, které vykonává. S otcem jsem o vhodnosti léčby opakovaně hovořila a ten jí opakovaně odmítá.

Zdravotní péče, tedy diagnostický i léčebný postup musí být poskytován lege artis. V rámci lege artis poskytované péče musí být také ordinované léky správně indikované vzhledem diagnostikovaným onemocněním. Právní předpis ale stanovuje, že základním předpokladem poskytování zdravotní péče v konkrétním případě je souhlas pacienta s doporučenou péčí. Za dítě dává souhlas zákonný zástupce dítěte. V našem případě rodič. Skutečnost, že jsou rodiče rozvedení, nezakládá ztrátu rodičovských práv a povinností jednoho z nich.

Právní předpis, stanovuje, že je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte, nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu. Toto ustanovení se týká dětí, které nemohou, vzhledem k své rozumové vyspělosti, posoudit nezbytnost takového výkonu.

V našem případě předpis Vámi uváděného léku není indikován z důvodu záchrany života dítěte. Pokud jako odborník máte za to, že předpis a podání léku v tomto konkrétním případě lze kvalifikovaně zdůvodnit tím, že je indikován pro záchranu zdraví dítěte, pak lék lze podat bez souhlasu otce a spokojit se se souhlasem matky. Jestliže podání léků nelze zařadit do skupiny léků, které v tomto konkrétním případě nejsou podávány pro záchranu zdraví dítěte, a jeho nepodání nevede ke zhoršení zdravotního stavu a otec s jeho podáním nesouhlasí, matka souhlasí a lékař nechce vzít odpovědnost za rozhodnutí na sebe, musí rozhodnout soud.

Jestliže se tedy rodiče nemohou dohodnout na společném postupu při řešení věcí týkajících se zdraví dítěte, pak musí, podobně jako v jiných případech, rozhodnout místně příslušný soud, na který se může obrátit jak matka, tak otec ale také ošetřující lékař dítěte. Vyčkat rozhodnutí soudu je postup vhodný zejména z pohledu ochrany ošetřujících.


Jaké učinit kroky v situaci, kdy příbuzný pacienta telefonicky vyhrožuje podáním trestního oznámení pro trestný čin z nedbalosti. Mám shánět právníka, soudního znalce nebo čekat na předvolání na policii?

Právo svědčí tomu, kdo se ho domáhá. Podat stížnost, trestní oznámení nebo žalobu na náhradu škody může kdokoliv. Tedy jak skutečně nebo domněle poškozený pacient či jeho rodina, tak i kdokoliv jiný. Vzhledem ke skutečnosti, že příbuzný vyhrožoval ošetřujícímu lékaři podáním trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu z nedbalosti, lze předpokládat, že by se mohlo jednat o trestný čin, tj. ublížení na zdraví z nedbalosti, popř. o těžké ublížení na zdraví z nedbalosti.

V prvé řadě je nutné projít příslušnou zdravotnickou dokumentaci, zkompletovat ji a zajistit proti ztrátě.

Shánět soudního znalce v této fázi není vhodné. Bude-li podáno trestní oznámení a zahájeno trestní řízení, znalecký posudek si nechá na své náklady vyhotovit policie v rámci vyšetřování. Pokud bude případně podána i žaloba na náhradu škody na zdraví a zahájeno občanskoprávní řízení, znalecký posudek, který provede znalec na základě Vašeho požadavku a který Vy uhradíte a následně předložíte soudu, bude protistranou nepochybně napaden jako podjatý. Soud si v rámci objektivního postupu v případě potřeby vyžádá znalecký posudek jiný, vypracovaný nezávislým znalcem.

Opatřit si advokáta naopak zcela jistě na místě je. V trestním řízení Vás může zastupovat pouze advokát, nikoliv právník bez advokátních zkoušek. Advokáta si zajistěte co nejdříve, aby měl dostatek času se na řešení připravit.


Mám ordinaci na poliklinice (ale nejsem zaměstnancem polikliniky), kde na ambulanci chirurgie došlo ke konfliktu mezi pacientkou a ošetřujícím lékařem. Byla jsem k tomu volána. Musím to jako psychiatr jít řešit nebo to mohu odmítnout a jak mám postupovat, aby moje jednání bylo nenapadnutelné?

Je v praxi běžné, ale také jako postup lege artis je označováno, pokud ošetřující volá odborníka jiného oboru s požadavkem na konzilium. To se samozřejmě týká i odborníka oboru chirurgie a oboru psychiatrie.
V uváděném konkrétním případě se opravdu jednalo o pomoc při řešení konfliktu s pacientkou, která se ale chirurgovi jevila jako pacient, který kromě chirurgického onemocnění jevil známky onemocnění, které patří do oboru psychiatrie, a proto oprávněně psychiatra volal. Stav pacienta nebyl vyvolán chirurgickým onemocněním, ale neadekvátní rozladou pacienta při hodnocení kosmetického efektu jizvy po výkonu.

Odmítnout pacienta, který jeví známky akutního onemocnění, není bez vyšetření možné. Chirurg označil onemocnění jako „akutní psychiatrickou příhodu“, kterou vzhledem ke své odbornosti nemůže kvalifikovaně vyřešit. Pokud by psychiatr odmítl konzilium poskytnout, nepochybně by bylo jeho jednání označeno jako postup non lege artis a neetické jednání, ale jednání by mohlo také být posouzeno, zejména podle následků, jako trestný čin neposkytnutí potřebné pomoci.

Přivolaný psychiatr tedy musí jednat v rámci své odbornosti. Pacienta vyšetřit a dle zjištěného jednat.

Jestliže pacient jeví známky požití většího množství alkoholu, pak bylo možné, po vyšetření a vyloučení jiného akutního onemocnění, pacienta odeslat v doprovodu na záchytnou stanici k dořešení ebriety.

Zjistí-li psychiatr známky akutního onemocnění, které činí pacienta nebezpečného pro sebe nebo své okolí, je jeho povinností zařídit hospitalizaci na příslušném lůžkovém oddělení a zařídit dopravu takového pacienta s doprovodem.

Pokud psychiatr zjistí afekt, který může sám ovlivnit, lze ho léčit ambulantně, může pacienta vzít do své ordinace, pacienta uklidnit, předepsat potřebnou medikaci a pacienta převzít do své trvalé péče, nebo po vyšetření předat do péče jiného psychiatra nebo jiného odborníka.

Psychiatr také může ke zvládnutí pacienta požádat o pomoc policii ČR, zejména pokud jde o zajištění transportu na lůžko záchytné stanice.

V takových to případech lze očekávat, že pacient může ve svých aktivitách pokračovat ať již formou stížností na ČLK, stížností ke zdravotnímu radovi nebo podáním trestního oznámení. Proto je třeba věnovat zvýšenou, potřebnou, odpovídající pozornost zdravotnické dokumentaci. V každém případě psychiatr provede podrobný záznam o všech skutečnostech, které s poskytnutím péče souvisejí a provede záznam o samotném vyšetření a doporučeném postupu. Dokumentaci si ale ponechá ve své ordinaci, nikoliv v dokumentaci jiného lékaře, který také pacienta ošetřoval.


Existuje při úmrtí pacienta ve zdravotnickém zařízení časový interval (mezi přijetím a úmrtím), kdy musí být nařízena zdravotní pitva? Předpokládám, že příčina úmrtí je jasná.

Postup při zjištění úmrtí, ohledání i indikaci pitvy zemřelého upravuje obecně závazný předpis, a pokud jde o úmrtí ve zdravotnickém zařízení, pak ještě interní směrnice zdravotnického zařízení, která nesmí být v rozporu s obecně závazným předpisem.
V současné době smrt pacienta může konstatovat pouze lékař (nikoliv sestra nebo orgán Policie ČR). Při zjištění úmrtí musí být provedena prohlídka zemřelého, která má za úkol konstatovat smrt a zjistit příčinu úmrtí. Lékař provádějící prohlídku zemřelého rozhodne, zda je nutná pitva a jaký druh pitvy má být proveden.
Pitva se provádí za účelem určení základního onemocnění, příčiny úmrtí a ověření diagnózy a léčebného postupu. Pitva se také provádí ke zjištění příčin úmrtí a objasnění dalších, ze zdravotního hlediska závažných okolností a mechanismu úmrtí u osob zemřelých náhlým, nečekaným nebo násilným úmrtím, včetně sebevraždy. Pitva se také provádí při podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem. Povinně se provádějí pitvy u dětí mrtvě narozených nebo dětí zemřelých do 15let věku, dále u mladistvých v rozsahu určeném vedoucím zdravotnického zařízení. Povinně jsou pitvány ženy zemřelé v souvislosti těhotenstvím, potratem, porodem nebo šestinedělím. Pitvají se také povinně dárci orgánů.

Je třeba zvlášť zdůraznit, že se provádí pitva, je-li podezření, že úmrtí může být v příčinné souvislosti s nesprávným postupem při výkonu zdravotnických služeb. A je zcela lhostejné, kdo podezření z pochybení při poskytování zdravotní péče vyslovil.

Pitvu může nařídit ošetřující lékař, z důvodu ověření základního onemocnění, diagnostického a léčebného postupu, nebo pokud jsou ze strany pozůstalých, zdravotnických pracovníků, nebo kohokoliv jiného námitky proti poskytované zdravotní péči.
Pitvu může nařídit orgán činný v trestním řízení, pokud je podezření, že k úmrtí došlo v souvislosti s trestným činem, průmyslovou otravou nebo u osob zemřelých násilnou smrtí včetně sebevraždy.
Pitvu může také nařídit příslušný orgán hygienické služby, který také může nařídit zvláštní režim pro transport zemřelého a jeho pohřeb.

Pitva smí být provedena nejdříve za dvě hodiny po tom, co prohlížející lékař konstatoval úmrtí. To znamená, že při konstatování exitu musí zůstat dvě hodiny tělo na pokoji nebo na důstojném místě k tomu určeném.

Pozůstalí mohou požádat ošetřujícího lékaře o upuštění od provedení pitvy. Ošetřující lékař však nemá povinnost vyhovět a pitvu neindikovat, pokud pro to má zřetelně vhodné důvody nebo pokud je provedení pitvy předpisem uložené.

Ošetřující lékař, nebo primář oddělení rozhodne o provedení pitvy, kdykoliv v průběhu poskytování zdravotní péče, a to v okamžiku, kdy zjistí kvalifikované důvody k indikaci pitvy. Rodinným příslušníkům je vhodné sdělit skutečnost, že pacient bude pitván až v terminálním stadiu pacienta nebo ještě lépe po konstatování exitu.


V rámci odebrání anamnestických údajů mi pacient sdělil údaje týkající se alkoholu, kolik a jak často pije a také údaje týkající se jeho sexuální aktivity. Jeho manželka, právnička, požaduje, abych tyto údaje z dokumentace odstranil. Musím jí vyhovět?

Právní předpis stanovuje, že zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu obcí právnických a fyzických obcí na úrovni lékařské vědy ve světě, což se zjednodušuje jako poskytování zdravotní péče lege artis. Postup lege artis však vyžaduje také kvalitní vedení validní í dokumentace.

Zdravotní péče v sobě zahrnuje ochranu zdraví, upevnění zdraví i návrat poškozeného zdraví, což je prakticky realizováno výkony prevence, diagnostických a léčebných postupů.

Aby mohla být péče poskytována lege artis a byla zajištěna trvalá kontinuita poskytované péče, musí být dodrženy jak zvyklosti, tak především předpisy, které stanovují povinnost vést zdravotnickou dokumentaci a které upravují vedení dokumentace, tedy konkrétně kdo, kdy a jak má dokumentaci vést, i v jaké formě a co má být v dokumentaci uvedeno. Anamnestický údaj je předpokladem správného preventivního, diagnostického a léčebného postupu. Základním předpokladem správného postupu při poskytování zdravotní péče je získat podrobné, pravdivé, validní anamnestické údaje a získané údaje podrobně zaznamenat ve zdravotnické dokumentaci.
Ošetřující získávají anamnestické údaje od pacienta, doprovodu pacienta, případně od rodinných příslušníků. A to i takové údaje, které jsou pro stanovení diagnózy nebo poskytované léčby důležité, ale které rodina nebo i pacient nebo častěji jeho rodina vnímají jako “pejorativní, ponižující, které pacienta staví do špatného světla“. Ošetřující lékař má povinnost i takové údaje do dokumentace zaznamenat.

Zdravotnická dokumentace, jak stanovuje právní předpis, obsahuje informace o onemocnění pacienta o průběhu vyšetřování, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče.

Údaje uvedené ve zdravotnické dokumentaci jsou předmětem povinné mlčenlivosti pracovníků ve zdravotnictví. Do zdravotnické dokumentace, kde jsou uvedeny i anamnestické údaje, mohou nahlížet, a to v rozsahu nezbytném pro splnění konkrétních úkolů v rozsahu své kompetence, pouze osoby, které jsou taxativně stanoveny v zákoně. Ostatní mohou do zdravotnické dokumentace nahlížet pouze se souhlasem pacienta. Tím je zajištěna ochrana informací o zdravotním stavu pacienta včetně informací o anamnestických údajích před jejich zneužitím.

Z uvedeného vyplývá, že ošetřující lékař je povinen odebrat řádně a podrobně anamnestické údaje a zjištěné zaznamenat v dokumentaci. Není povinností ošetřujícího lékaře upravit údaje podle přání pacienta a již vůbec ne podle požadavků rodiny či někoho blízkého.

Je však potřeba zdůraznit, že zejména citlivé anamnestické údaje, je třeba zaznamenat bez emočního podtextu, bez slangových výrazů a již vůbec ne s vulgarismy, byť uvedených v uvozovkách. Na místě je požadavek na dodržování správné medicínské terminologie i v anamnestických údajích.


Na nemocniční chodbě na mně doslova řve dcera pacienta a křičí lži tak, že to slyší i ostatní lidé. Nebyl by problém dovolat se těchto lidí jako svědků? Je v takovémto případě nařčení nějaká obrana?

Chování lidí ve společnosti upravuje řada právních norem i norem etiky. Dodržování právních norem je vynutitelné státem a jejich nedodržování je sankcionováno. Nedodržování etiky je vynutitelné a odsouzeno veřejným míněním.

Chování rodinného příslušníka pacienta, které uvádíte, je možné podle posouzení všech konkrétních doložitelných skutečností, intenzity protiprávního chování a následků protiprávního chování a dalších skutečností, kvalifikovat jako trestný čin pomluvy nebo jako přestupek porušení pravidel občanského soužití, jestliže možná škoda způsobená jednáním pachatele je menší.

Trestného činu pomluvy se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména jej poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

Přestupku proti občanskému soužití se dopustí ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch. Za přestupek může být uložena pokuta, v tomto konkrétním případě do 1.000,- Kč.

Posuzujeme-li věc z pohledu práva, pak je nesporné, že chování dcery pacienta je skutečně zavrženíhodné a pro ošetřujícího nepřijatelné. Sdělování nepravdivých údajů na veřejnosti, nesporně působí negativně na dobrou pověst ošetřujícího jako lékaře i jako člověka. Také je nesporné, že může negativně ovlivnit postavení ošetřujícího v zaměstnání. Diskutabilní je zda míra ohrožení nebo míra poškození pověsti je taková, jakou požaduje právní předpis pro kvalifikaci, že se jedná o trestný čin pomluvy.

Nesporné je, že jednání dcery, ošetřující uráží a že by naprostá většina jiných osob v takové nebo podobné situaci také vnímala jednání dcery jako urážející. Také nelze odmítnout, že křičení na chodbě na ošetřující, vydává lékařku v posměch.

Právo však svědčí pouze tomu, kdo se ho domáhá. Bez žalobce není soudce. Pokud na veřejnosti někdo o Vás sděluje nepravdivé údaje a můžete to nevyvratitelně doložit a pokud požadujete postih toho, kdo se protiprávně chová, pak máte možnost bez problémů se satisfakce domáhat, neboť sdělené nepravdivé údaje Vás mohou poškozovat a Váš postup nelze označit jako neetický nebo protiprávní.

Dle mého soudu, bych v tomto konkrétním případě upřednostnil projednání přestupku příslušným správním orgánem, před podáním trestního oznámení pro spáchání trestného činu pomluvy.

Podle zkušeností zájem svědků podat svědectví u soudu není velký a můžete se dostat do důkazní tísně, což není možné předem vyloučit. Nelze opomíjet ani skutečnost, že podání trestního oznámení pro pomluvu by měl připravit advokát, který Vás u soudu bude zastupovat.

Podat návrh na projednání přestupku nemusí připravit advokát. K jednání při projednávání přestupku nemusí navrhovatel mít s sebou právního zástupce. Je sice pravdou, že pokutu, která je pachateli přestupku uložena, nedostane navrhovatel, ale i tak lze mít za to, že prosté projednání přestupku a uložení pokuty splní účel, pro který byla kauza řešena, to je určitá satisfakce ošetřující za verbální napadení, a o to v podstatě jde.


Kdo odpovídá za pacienta, který je na vycházce a co musím udělat, aby nemohla být na mě podána stížnost nebo trestní oznámení, když se mu na vycházce něco stane. Kdo a za co nese odpovědnost.

Nejprve je třeba konstatovat, že zabránit podání stížnosti nebo trestnímu oznámení prakticky možné není a nedá se nikomu zabránit, aby si nestěžoval nebo nepodal trestní oznámení, pokud je přesvědčen, že trestný čin byl spáchán.

Zabránit se dá ale tomu, aby stížnost nebyla hodnocena jako oprávněná a lze dosáhnout toho, aby trestní oznámení bylo odloženo.

Ošetřující lékař nese odpovědnost pouze za to, že povolil vycházku nebo propustku pacientovi, který je vzhledem ke svému zdravotnímu stavu k vycházce způsobilý nebo u kterého je vzhledem k jeho zdravotnímu stavu vycházka indikovaná.

Pacient a jeho doprovod musí být srozumitelně poučen, kam může na vycházku jít a kdy se musí vrátit, komu musí nahlásit návrat, jak se má pacient na vycházce chovat a zejména, jak se má chovat doprovod při náhle změně stavu nebo chování a jednání pacienta.

O poučení musí být učiněn záznam v dokumentaci s podpisem doprovodu, který pacienta bude na vycházce provázet.

Jako doprovod je vyloučena osoba pro svůj věk nebo z jiného důvodu nezpůsobilá k právním úkonům, tedy osoba nezletilá nebo osoba pod vlivem alkoholu nebo návykové látky. Je nejen oprávnění, ale povinností ošetřujícího lékaře vycházku nepovolit nebo ukončit, pokud zjistí důvody zřetele vhodné. Pokud tak lékař učiní, je jeho rozhodnutí a postup medicínsky, eticky i právně zdůvodnitelný.

Pokud na vycházce byla způsobena pacientovi škoda, ať již hmotná (na věcech) nebo nehmotná (škoda na zdraví), pak za škodu odpovídá ten, kdo škodu způsobil protiprávním jednáním. (Za škodu, kterou utrpěl pacient, kterého porazilo auto na vycházce, odpovědnost nese řidič auta, pokud porušil některou z povinností.) A nikoliv ošetřující lékař nebo zdravotnické zařízení.

Pokud způsobil škodu na vycházce pacient, pak je situace složitější. Pokud pacient byl schopný rozpoznat závažnost svého činu a byl schopen svoje jednání ovládat, pak by za škodu odpovídal pacient a případné odškodné by hradil pacient a opět nikoliv ošetřující. (Pacient na vycházce bral věci v prodejně, bez placení.)

Pokud převzal za pacienta odpovědnost doprovod poučený o zdravotním stavu a mohl škodě zabránit, pak by odpovědnost nesl také doprovod. Pokud byl pacient neschopný rozpoznávat závažnost svého chování a nemohl chování ovládat a doprovod nebyl řádně poučen, pak by mohl být volán k odpovědnosti ošetřující lékař a vzniklou škodu by hradilo zdravotnické zařízení, neboť za škodu způsobenou zaměstnancem odpovídá zaměstnavatel, který by se mohl hojit na zaměstnanci do výše 4 a půl násobku platu.

K věci nelze přistupovat paušálně, ale vždy je třeba posuzovat každý konkrétní případ samostatně s ohledem na všechny skutečnosti, které se ke konkrétnímu případu váží, neboť každý takový případ je něčím výjimečný a ojedinělý a specifický.


Jaké materiály jsme povinni předložit zdravotní pojišťovně při kontrole, abychom neporušili právo na ochranu pacientů a jakou formou a v jakém časovém období by měla pojišťovna nahlásit svoji kontrolu ve zdravotnickém zařízení.

Zákon stanovuje, že zdravotní pojišťovny kontrolují využívání a poskytování zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění v jejich objemu a kvalitě, včetně dodržování cen u smluvních zdravotnických zařízení a pojištěnců.

Kontrolní činnost provádějí prostřednictvím informačních dat v rozsahu stanoveném zákonem a činností revizních lékařů .

Revizní lékaři posuzují odůvodněnost léčebného procesu a předepisování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a potřebu lázeňské péče.

Revizní lékaři a další odborní pracovníci pak posuzují také, zda poskytovaná zdravotní péče odpovídá péči vyúčtování zdravotní pojišťovně, zda byly vyúčtovány pouze ty zdravotní výkony, léčebné přípravky a prostředky zdravotnické techniky, které je zdravotní pojišťovna povinna uhradit. A také posuzují, zda rozsah a druh zdravotní péče odpovídá zdravotnímu stavu pojištěnce.

Právní předpis stanovuje, že ke splnění úkolů jsou revizní lékaři a odborní pracovníci oprávnění vstupovat do zdravotnických zařízení. Zdravotnické zařízení má povinnost poskytnout nezbytnou součinnost, zejména předkládat požadované doklady, sdělit údaje a poskytnout vysvětlení.

Přístup ke zdravotnické dokumentaci se umožňuje pouze revizním lékařům nebo odborným pracovníkům. Tito pracovníci mají přístup ke zdravotní dokumentaci pouze v rozsahu odpovídající kontrole. Revizní lékaři vykonávají kontrolní činnost zpravidla v oboru, ve kterém získali specializaci.

Revizní lékaři nesmějí vykonávat revizní činnost ve zdravotnickém zařízení, se zřetelem na jejich vztah ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu kontroly jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Zákon stanovuje, že do zdravotnické dokumentace mohou nahlížet, a to v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu v rozsahu své kompetence revizní lékaři zdravotních pojišťoven v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem.

Z uvedených předpisů je jednoznačné, že revizní lékař zdravotní pojišťovny, s kterou máte uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče, je oprávněn do Vaší ordinace vstoupit a požádat o informace, které potřebuje ke splnění svého úkolu, to je provedení kontroly. K tomu je oprávněn nahlížet do zdravotnické dokumentace. Není však v žádném případě oprávněn dokumentaci odnášet na své pracoviště do své kanceláře v objektu zdravotní pojišťovny. Pokud ošetřující poskytne reviznímu lékaři zdravotnickou dokumentaci, kterou si vyžádal ke kontrole, postupoval ošetřující lékař správně a nelze mu nic vytknout, a to ani to, že nechrání soukromí svého pacienta nebo že by jednal neeticky. Pokud by revizní lékař neoprávněně nakládal s informací, kterou se dověděl ze zdravotnické dokumentace, pak by revizní lékař mohl být úspěšně volán k odpovědnosti a mohl by být také potrestán, podle závažnosti protiprávního jednání, protože i revizní lékař je vázán povinnou mlčenlivostí stanovenou právním předpisem.

Revizní lékař nesmí výkonem revizní činností narušit prováděný léčebný výkon. Proto revizní lékař předem oznamuje, že bude revizní činnost ve zdravotnickém zařízení provádět. Může tak učinit jak písemně, tak i telefonicky. Žádný obecně závazný předpis reviznímu lékaři zdravotní pojišťovny neurčuje, jakou formou má svoji návštěvu zdravotnického zařízení ohlásit, ani jak dlouho předem. Obvykle je datum a realizace kontrolní činnosti revizního lékaře zdravotní pojišťovny na vzájemné dohodě a vzájemném respektování.


V jakém případě se může uskutečnit vyšetření k určení otcovství zdarma.

Rozsah a podmínky, za kterých je poskytovaná a hrazená zdravotní péče, je upravena v zákoně o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

V právním předpise je stanoveno, že ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytovaná pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav a konkrétně je specifikováno a taxativně vypočteno, co lze pod hrazenou péči zahrnout. Určení otcovství tam uvedeno není.

Určení otcovství neslouží ochraně, zachování nebo zlepšení zdravotního stavu narozeného dítěte.

Velice problematický by byl argument, že určení otcovství by vedlo ke zlepšení zdravotního stavu psychicky nemocného otce. Úhradu vyšetření potřebných k určení otcovství ze zdravotního pojištění, by musel schválit revizní lékař příslušné zdravotní pojišťovny.

Běžná praxe je taková, že vyšetření potřebná k určení otcovství hradí ten, v jehož zájmu se vyšetření provádí.

Při řešení konkrétního případu by bylo vhodné vycházet a zohlednit všechny aspekty případu.


Mohu pacienta fotografovat a foto prezentovat na semináři?

Právní předpis stanovuje, že zdravotnická dokumentace může být vedena na záznamových nosičích ve formě textové, grafické nebo audiovizuální. Zdravotní dokumentace musí být vedena průkazně, pravdivě a čitelně, musí být opatřena datem, hodinou kdy byla vyhotovena a vždy musí mít identifikaci autora dokumentace.

Foto jako objektivní doklad zjištěných patologických stavů je legální součástí vedení zdravotnické dokumentace, která je součástí postupu lege artis při poskytování zdravotní péče. Postup lege artis, a to nejen v diagnostickém a léčebném procesu, ale i při vedení dokumentace ukládá ošetřujícím právní předpis.

Foto patologických stavů a poranění splňuje nejlépe požadavky kladené na zdravotnickou dokumentaci. Fotodokumentace je objektivní a má velkou vypovídací schopnost.

Pořízení fotodokumentace se musí dít eticky se souhlasem pacienta, který je poučen o důvodech pořízení fotodokumentace. Pokud však pro svůj zdravotní stav, demence, poruchy vědomí, pacient souhlas dát nemůže, pak je ošetřující oprávněn fotodokumentaci pořídit i bez souhlasu pacienta.

O této skutečnosti musí být proveden záznam v dekursu nebo ambulantní zdravotnické kartě s uvedením, co bylo objektem fotodokumentace, datum, čas a kdo foto provedl. Foto je pak založeno v chorobopise nebo v ambulantní zdravotnické kartě jako součást zdravotnické dokumentace pacienta.

Běžně foto provádí ošetřující lékař, ale lze připustit, aby foto provedla kvalifikovaná zdravotní sestra či jiný odborný pracovník zdravotnického zařízení. Není vhodné, aby foto prováděl laik, který není pracovníkem zdravotnického zařízení a to ani v případě, že by s provedením fota pacient souhlasil.

Foto zjištěných patologických stavů je chráněno, stejně jako jiné části zdravotnické dokumentace, povinnou mlčenlivostí.

Pokud pacient při propuštění požaduje foto svého onemocnění či zranění, lze mu vyhovět za úhradu nákladů spojených s pořízením fotodokumentace.

Pořízené foto patologického stavu může být publikováno na odborném semináři zdravotnického zařízení, kde byl pacient hospitalizován, ale publikace nesmí být v rozporu se zájmem pacienta.

Lze tedy konstatovat, že fotodokumentace patologických stavů a poranění pacienta při poskytování zdravotní péče je postup, který není v rozporu s žádným v současné době platným předpisem, je významným dokladem kvalitního vedení zdravotnické dokumentace, legálním dokladem kvality poskytované zdravotní péče a v neposlední řadě je fotodokumentace důležitým objektivním argumentem při obhajobě poskytovatelů zdravotní péče.


Mohu při hospitalizaci v PL odebrat pacientovi mobil?

Je nesporné, že mobil je v současné společnosti, zejména její mladší části běžným způsobem vzájemné komunikace a jakákoliv omezení při jejím používání je vnímáno velice negativně, jako hrubý zásah do osobnostních práv.

Jestli se to týká užívání mobilu ve škole, v jiných zaměstnáních pak při poskytování zdravotní péče tento problém vystupuje ještě více do popředí, kde při poskytování zdravotní péče pacientům v péči psychiatrů přibyl ještě problém, který v jiných oblastech není tak významný, a to otázka úhrady škody způsobené pacientem užíváním mobilu.

Pokud hospitalizovaný pacient má u sebe mobilní telefon, sám s ním libovolně nakládá, pak při jeho poškození nebo ztrátě si sám nese odpovědnost a nemůže mu vzniknout oprávněný požadavek na úhradu vzniklé škody zdravotnickým zařízením. Pokud zdravotnické zařízení převezme mobil do úschovy, pak za poškození, zničení i ztrátu odpovědnost nese a škodu pacientovi musí uhradit.

Jestliže si pacient v rámci ambulantního ošetření odloží věci, včetně mobilního telefonu, na místě k tomu určeném a věci včetně mobilu se ztratí, pak za vzniklou škodu nese odpovědnost zdravotnické zařízení a škodu musí uhradit. Upozornění, že se “za odložené věci neručí“ nezbavuje provozovatele odpovědnosti, neboť se nemůže jednostranným aktem odpovědnosti zbavit,

Je běžné, že v provozních řádech lůžkových zdravotnických zařízení je ustanovení o tom, že na oddělení ARO a některých JIP není užívání mobilu povoleno, neboť by mobil mohl negativně ovlivnit činnost přístrojů, monitoru sledujících důležité funkce sledovaných pacientů. Tento zákaz ale je, sice s nevolí, pacienty i rodinou pacientů respektován.

Nejasnosti a problémy vznikají, pokud mobil užívají pacienti lůžkových psychiatrických zdravotnických zařízení.

V zásadě pacient hospitalizovaný na lůžku psychiatrického oddělení má právo komunikovat s kým chce, a to i pomocí mobilního telefonu v některých případech a situacích s určitými možnými omezeními.

Obecně lze říci, že pokud by mobilní telefon užívaný pacientem byl jiným nebo jinými pacienty vnímán negativně nebo nepříjemně (zejména pokud je užíván ve večerních nebo nočních hodinách) lze připustit, že by byl pacient v užívání mobilu omezen s tím, že mobil může užívat ve stanoveném čase a na stanoveném místě. S ohledem na konkrétní situaci a konkrétní případ lze připustit i přechodný nebo trvalý zákaz užívání mobilu po dobu hospitalizace.

Problém vzniká v okamžiku, kdy rodina požaduje odnětí mobilu pacientovi s argumentem, že pacient, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, mobilu nevhodně užívá nebo dokonce zneužívá. (pacient vyhrožuje). I tento případ indikuje omezení užívání mobilu hospitalizovaným pacientem.

Největší nejasnosti, rozporné a protichůdné názory a etický i právní problém nastávají, když pacient hospitalizovaný na lůžkovém psychiatrickém oddělení (např. pro bipolární poruchu) pod vlivem své choroby zneužije mobilní telefon a dojde k materiální nebo nemateriální škodě. Pak vzniká několik zásadních a logických otázek.

  1. Je pacient za škodu vzniklou v době psychického onemocnění, kdy nebyl způsobilý rozpoznat nebezpečnost svého jednání a kdy neměl plně zachovanou schopnost rozhodovat, odpovědný za způsobenou škodu. V obecné rovině by pacient odpovědný nebyl. Pak vzniká požadavek od poškozeného, aby škodu uhradilo zdravotnické zařízení, neboť škodě nezabránilo, ač tak mohlo a mělo učinit., Jinak tomu může být v konkrétním případě, kdy soudní znalec připustí více či méně zachovalou způsobilost svoje jednání posoudit a korigovat. Pak škodu musí uhradit pacient. Neboť za škodu odpovídá ten, kdo jí způsobil porušením právní povinnosti.
  2. Dalo se vzniklé škodě předejít nebo alespoň velikost škody včasným zásahem zmenšit? Tady bude odpověď pro zdravotnické zařízení nepříjemná. Škodě se dalo zabránit odebráním mobilního telefonu, kterým byla škoda způsobena. Neboť každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku atd. Tedy i zdravotnické zařízení. Lékař specialista mohl, vzhledem ke své odbornosti, zdravotní stav hospitalizovaného pacienta kvalifikovaně posoudit a učinit odpovídající opatření, včetně omezení užívání mobilu.
  3. Bylo by možné požadovat úhradu škody na zdravotnickém zařízení, když škodu způsobil pacient ve špatném psychickém stavu použitím mobilního telenu. Nelze jednoznačně odmítnout, že by se zdravotnické zařízení ve všech případech vyvinilo a tedy je nutné připustit, že by mohla vzniknout situace, kdy by škodu způsobenou hospitalizovaným pacientem s psychickou poruchou hradilo zdravotnické zařízení zejména v případech, kdy škodě mohlo zdravotnické zařízení předejít nebo zabránit.
  4. Obtíž činí řešení kolize mezi svobodou pacienta vlastnit a libovolně užívat mobilní telefon a omezením pacienta v jeho právech, v tomto případě omezení volně nakládat s mobilem a volně mobil užívat bez jakéhokoliv omezení. Omezení užívání mobilního telefonu nelze hodnotit jako omezení osobní svobody ve smyslu zákona. Je nutné v této souvislosti trvat na tom, že omezení užívání mobilu nebo jeho odebrání sleduje prospěch nemocného, zabránění vzniku škody a ochrany jiných fyzických osob.

Z výše uvedeného, je zřejmé, že užívání mobilního telefonu u pacientů s psychickou poruchou nebo onemocněním má svoje specifika, kdy je vhodné respektovat potřebu i právo pacienta mobil užívat, a to i během hospitalizace na lůžku psychiatrického oddělení.

Pokud však onemocnění pacienta brání řádnému užívání mobilu a je reálné nebezpečí, že nevhodným užíváním mobilů může pacient způsobit škodu materiální nebo i nemateriální psychotrauma jiné osobě) případně i trestný čin, je etické i postup lege artis, pokud ošetřující takového pacienta mezí a dočasně nebo trvale užívání obilu během hospitalizace zakáže a neumožní. Je však nezbytné, aby o této skutečnosti byl učiněn řádný záznam, který postup ošetřujícího kvalifikovaně zdůvodní.


Pracuji v psychiatrické ambulanci a měla bych dotaz ohledně marihuany. Jak je zákonem upraveno pěstování rostlin marihuany. Je ze zákona povoleno nějaké konkrétní množství rostlin? Nebo přísně zakázáno. A jak je to s osobním držením marihuany samotné, zda je definováno určité množství, či nikoliv.

Problém marihuany je v rovině léčebného přípravku užívaného oficiálně, jako registrovaný léčebný přípravek určený pro léčebné účely, dále jako léčebný přípravek připravený a užívaný laiky pro léčebné účely a jako návyková látka užívaná nikoliv za účelem léčebným.

V únoru roku 2013 podepsal prezident republiky zákon ze dne 30 ledna 2013, kterým se mění zákon o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů ve znění posledních předpisů:

  1. Individuálně připravované léčivé přípravky s obsahem konopí pro léčebné použití
  2. Pro léčebné účely je individuálně připravovaný léčivý přípravek s obsahem konopí pro léčebné použití možno předepsat, vydat a použít v souladu s prováděcím právním předpisem, který stanoví
    • druhy léčebného konopí a indikace, pro které je lze použít,
    • omezení výdeje individuálně připravovaného léčivého přípravku s obsahem konopí pro léčebné použití množstvím ve stanoveném období (dále jen „množstevní omezení“),
    • specializovanou způsobilost lékaře, který může individuálně připravovaný léčivý přípravek s obsahem léčebného konopí pro jednotlivé diagnózy předepsat.
  3. Pro účely přípravy individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití je provozovatel lékárny oprávněn zpracovávat osobní údaje pacienta a předepisujícího lékaře v rozsahu nezbytném pro uskutečnění přípravy nebo výdeje v souladu s odstavcem 3.
  4. Před zahájením přípravy léčivého přípravku na základě elektronického receptu na léčivý přípravek s obsahem konopí pro léčebné použití si farmaceut vyžádá potřebné údaje v registru pro léčivé přípravky s omezením podle § 81a a tyto údaje zpracuje za účelem zjištění, zda je splněna podmínka množstevního omezení pro přípravu. Přípravu neuskuteční, bylo-li pacientovi omezené množství léčivého přípravku ve stanoveném období již vydáno, nebo pokud registr pro léčivé přípravky s omezením podle § 81a obsahuje záznam o tom, že je uskutečňována příprava, kterou bude dosaženo množstevního omezení. Jsou-li podmínky pro přípravu splněny, farmaceut neprodleně podá elektronicky hlášení do registru podle § 81a; hlášení obsahuje údaje podle § 81a odst. 1 písm. a) a b); technický způsob poskytování údajů podle § 81a odst. 1 písm. a) a b) stanoví prováděcí právní předpis.

Dále prezident podepsal zákon o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Nedovolené nakládání s látkami uvedenými v přílohách zákona (včetně nově zařazených 33 látek) je stíháno jako trestný čin, případně jako přestupek. V návaznosti na novelu zákona o NL se připravuje novelizace.

  • Stále platí, že jakákoliv neoprávněná dispozice s omamnou či psychotropní látkou je protiprávním jednáním, které je postižitelné buď jako trestný čin, nebo (v méně závažných případech) jako přestupek;
  • Je-li nelegální droga držena za jiným účelem než pro vlastní potřebu, je to vždy přísně stíháno jako trestný čin, a to bez ohledu na množství.

Výňatek z nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku.

Obecně vžitý název drogy/látky (účinná látka) Množství (směsy) drogy/látky Množství účinné látky
Pervitin (metamfetamin) více než 2 g 0,6 g báze 0,72 g (hydrochlorid)
Heroin (diacetylmorfin) více než 1,5 g 0,2 g báze 0,22 g (hydrochlorid
Kokain (benzoylekgoninmetzlester) více než 1 g 0,54 g báze 0,6 (hydrochlorid)
Subutex, Suboxone, další látky s obsahem buprenorfinu (buprenorfin) nestanoveno 52 mg báze 56 mg (hydrochlorid)
Metadon (metadon) nestanoveno 500 mg báze 560 mg (hydrochlorid)
Extáze (MDMA, MDA, MDEA) více než 4 tablety/kapsle nebo více než 0,4 práškové či krystalické substance 0,34 g báze 0,40 g (hydrochlorid)
LSD (LSD-25, (+) Lysergid) 5 papírků, tablet, želatinových kapslí nebo "krystalů" impregnovaných účinnou látkou 0,000134 g báze 0,000250 g (tartarát)
Marihuana (delta-9-THC) více než 15 g sušiny 1,5 g delta-9-THC
Hašiš (delta-9-THC) více než 5 g 1 g delta-9-THC
Lysohlávky a další houby obsahující psilocin a/nebo psilocybin (psilocin, psilocybin) více než 40 plodnic houby 0,05 g báze (psilocinu) nebo odpovídající množství psilocybinu (fosfátového esteru psilocinu)

Od 1. ledna 2010 je v České republice účinný nový trestní zákoník, kde jsou primární drogové trestné činy upraveny v ustanoveních § 283–287;

Byly zavedeny nové skutkové podstaty spočívající v neoprávněném pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku pro vlastní potřebu v množství větším než malém, přičemž výší trestní sazby zákon odlišuje takové pěstování rostliny konopí od pěstování jiných rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku;

Stále platí, že jakákoliv neoprávněná dispozice s omamnou či psychotropní látkou je protiprávním jednáním, které je postižitelné buď jako trestný čin, nebo (v méně závažných případech) jako přestupek;

Zákon v platném znění upravuje nedovolené nakládání s OPL

§ 283 – Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
§ 284 – Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
§ 285 – Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
§ 286 – Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu
§ 287 –Šíření toxikomanie
§ 288 – Výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem.

ustanovení § 284 – Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu , realizuje požadavek praxe odlišit přechovávání jednotlivých typů nelegálních OPL s přihlédnutím k jejich zdravotním a společenským rizikům. Relativně nižší trestní sazbou tak budou ohroženi uživatelé OPL, kteří přechovávají pro vlastní potřebu v množství větším než malém konopné drogy. Zde hrozí dle ustanovení § 284, odst. 1 trestního zákoníku pachateli trest odnětí svobody až na 1 rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Pachatelům, kteří pro vlastní potřebu v množství větším než malém budou přechovávat jakoukoliv jinou OPL než konopné drogy, bude hrozit dle ustanovení § 284, odst. 2 trest odnětí svobody až na 2 roky, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Ustanovení § 284, odst. 3 a 4 trestního zákoníku dopadá na přechovávání OPL ve větším, resp. značném rozsahu, a to již bez ohledu na typ OPL.

Ustanovení § 285 – Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku znamená v novém trestním zákoníku oproti dosavadní úpravě zásadní změnu. Pěstování pro vlastní potřebu je tzv. privilegovanou (v tomto případě mírněji trestnou) skutkovou podstatou ve vztahu k ustanovení § 283 trestního zákoníku, které postihuje mj. výrobu OPL.

Ustanovení § 285 přitom rozlišuje mezi pěstováním konopí a pěstováním hub nebo jiných rostlin obsahujících OPL.

Pěstování malého množství konopí, hub nebo jiných rostlin pro vlastní potřebu nebude podléhat trestněprávní regulaci a bude postihováno podle zákona o přestupcích. Pěstování konopí v množství větším než malém bude postihováno dle ustanovení § 285, odst. 1 trestem odnětí svobody až na 6 měsíců, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Pěstování hub nebo jiných rostlin pro vlastní potřebu v množství větším než malém bude podléhat trestu odnětí svobody až na 1 rok, peněžitému trestu nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Pěstování ve větším rozsahu nebo značném rozsahu již obdobně, jako je to u držení OPL pro vlastní potřebu , nerozlišuje mezi konopím, houbami a jinou rostlinou a stanoví trest odnětí svobody v délce až do 3 let nebo peněžitý trest u pěstování ve větším rozsahu a trest odnětí svobody 6 měsíců až 5 let u pěstování ve značném rozsahu.

Zavedením této nové skutkové podstaty pěstování rostlin obsahujících OPL by měly být odstraněny nejasnosti ohledně postihu samotného pěstování těchto rostlin, které mohlo být podle § 187 dosavadního TZ stíháno jako nedovolená výroba OPL.


Lékárník jedné místní lékárny nám přinesl do ordinace slevové kupony, abychom je dávali pacientům k receptu. Při vyzvednutí léků z receptu v jeho lékárně pacient s kuponem dostane slevu 30 Kč. Chci se zeptat, zda je takový postup právně v pořádku, zda se nevystavuji nějakému riziku, když tímto v podstatě posílám cíleně pacienty do jedné konkrétní lékárny a navíc rozhodují o tom, který pacient kupon (slevu) dostane a který ne.

Vážená paní doktorko,
Platný právní předpis stanovuje, že pacient má právo zvolit si poskytovatele oprávněného k poskytování zdravotních služeb, které odpovídají zdravotním potřebám pacienta a zdravotnické zařízení, pokud tento zákon nebo jiné právní předpisy nestanovují jinak.
Pacient má právo vybrat si lékárnu, ve které si vybere řádně ordinovaný a lékařem předepsaný léčebný přípravek. Ošetřující lékař není oprávněn pacientovi určovat, ve které lékárně si předepsané léky musí vyzvednout a pokud tak činí, zasahuje do práva pacienta svobodně si zvolit poskytovatele zdravotních služeb, což lze označit za jednání protiprávní.

Dále pak uvádí, že pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje. Tedy lékař je oprávněn a také povinen informovat o ceně poskytovaných zdravotních služeb. Ale dávat pacientům kupony na slevu v jedné lékárně nelze posuzovat jako podávání informace o ceně poskytovaných služeb ve smyslu zákona.

Ostatní lékárny v městě postup lékárníka, který dává slevu 30 Kč na recept, nebudou hodnotit pozitivně, a tedy nebudou ani Váš postup, dávat k receptu slevový kupon jedné lékárny, hodnotit kladně.

V dotazu jste neuvedla, zda lékárník, který požaduje na lékaři, aby k receptu přikládal kupon na slevu 30 Kč, lékaři za tuto činnost platil nebo nabídl jinou protislužbu. Což jistě významně ovlivní výsledek posuzování a hodnocení této činnosti zejména pak posuzování laiky


Jak je možné z právního hlediska řešit šikanu od dobrovolně hospitalizovaných psychiatrických pacientů jimi plně uvědomovanou, event. u plně zbavených způsobilosti k právním úkonům, vůči hospitalizovaným spolupacientům.

Nejprve je třeba upozornit, že v právních předpisech není užíván termín šikana a není právně tento pojem definován. Laiky i různými odborníky je však užíván, i když je jeho obsah vysvětlován nejednotně. Shoda je v tom, že šikana je jev, který je nežádoucí, zavrženíhodný a trestuhodný.
Obecně je přijímáno, že šikana je fyzické i psychické omezování nebo týrání jedince v kolektivu. Jedna poradna uvádí, že „šikana je nemoc toho, kdo šikanuje“ a šikanu označuje za „nemocné tedy patologické chování“. To však není obecně přijímáno.
Ať již je šikana definovaná jakkoliv, skutečností je, že některé projevy šikany mohou naplňovat skutkovou podstatu trestného činu. Ublížení na zdraví, nebezpečné vyhrožování, nebezpečné pronásledování, mučivé a jiné nelidské a kruté zacházení.
Pokud šikanující svým jednáním a chováním naplní skutkovou podstatu trestného činu, pak je na místě upozornění, že je ze zákona povinnosti hlásit úmyslné trestné činy, které jsou taxativně stanoveny v trestním zákoníku. Pokud tedy ten, kdo někoho šikanuje, naplní skutkovou podstatu takového činu, pak je povinností to, kdo se o tom hodnověrným způsobem dověděl, ohlásit tuto skutečnost orgánům činným v trestním řízení.

Pacient, který je hospitalizovaný dobrovolně na psychiatrickém oddělení, je způsobilý k právním úkonům, tedy je schopný rozlišit co je a co není správné, je schopný svoje jednání ovládat, je za své jednání odpovědný. Postup zdravotnického zařízení bude podle závažnosti jednání šikanujícího a podle následků šikany. Ošetřující může věc řešit nejprve rozhovorem s pacientem, zakončeným upozorněním na možné sankce. Pokud bude pacient v šikaně pokračovat, může být pacient propuštěn do domácí péče, pokud propuštění nepovede ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Zdravotnické zařízení ale také může, zejména v závažnějších případech věc oznámit orgánům činným v trestním řízení, nejlépe po konzultaci s právníkem.

Pacient, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům, který šikanuje ostatní pacienty, není za své činy odpovědný. V případě šikany je nutné zohlednit závažnost šikany a jejich následků a dle zjištěných skutečností přijmout potřebná opatření. Šikanujícího pacienta lze na dobu nezbytně nutnou oddělit od šikanovaných a užít odpovídající prostředky k zabránění další šikany ostatních, včetně omezujících prostředků a odpovídající potřebné medifikace.

Zásadní otázkou je odpovědnost zdravotnického zařízení. Je nepochybné, že povinností zdravotnického zařízení je poskytovat zdravotní péči lege artis a zajistit pacientům při hospitalizaci potřebnou ochranu.

Důležitá je zdravotnická dokumentace, která musí věcně a podrobně dokládat jak jednání šikanujícího, tak škodu způsobenou šikanovaným ale i opatření, která byla při zjištění šikany přijata a zdůvodnění přijatých opatření.