Alzheimerova choroba je závažné onemocnění mozku postihující především starší osoby. Způsobuje nevratné změny v mozkových buňkách a úbytek mozkové hmoty. Varovným signálem bývá, že člověk začne trpět neobvyklou ztrátou paměti, chová se zmateně až agresivně a je schopen zabloudit i ve vlastním domě. V tomto případě je nutné co nejdříve zajít k lékaři a začít boj s touto zákeřnou nemocí.
Příčiny Alzheimerovy choroby nejsou zatím plně objasněné. Vzniká nejspíše komplikovanou shodou několika faktorů s určitým viníkem, který nemoc spustí. Mohl by to být vir, vliv vnějšího prostředí či porucha imunity.
Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je určitě vysoký věk. S věkem riziko onemocnění strmě stoupá. Z neznámého důvodu se začnou mozkové buňky poškozovat po 65. roce u každého dvacátého a po 80. roce dokonce u každého pátého člověka! I když může postihnout i mladší jedince, ale nebývá to příliš časté. V České republice se počet postižených odhaduje přibližně na 100 000 a vzhledem ke stárnutí populace se počet bude výrazně zvyšovat.
Průzkumy prokázaly, že ženy onemocní mnohem častěji než muži, za což jsou viny nejspíše hormony nebo obecně průměrná delší délka života.
Jednu z významných rolí hraje úbytek acetylcholinu. Acetylcholin je látka potřebná pro vedení nervových vzruchů. Buňky ztrácí schopnost výměny informací, a to pak vede k velkému narušení mozkových funkcí až k tzv. demenci. Důvodem může být shluk betaamyloidu, jinak běžné a neškodné bílkoviny. Na začátku nemoci se tato bílkovina pravděpodobně začne ukládat mezi mozkovými buňkami, které pak odumírají.
Určitou roli sehrává také dědičnost. Pravděpodobnost vzniku nemoci zvyšuje výskyt onemocnění u blízkých příbuzných především před 65. narozeninami (u rodičů, prarodičů či sourozenců).
Proti nemoci je odolnější trénovaný mozek, protože Alzheimerova choroba postihuje častěji osoby s nižším vzděláním. Úbytek paměťových a myšlenkových schopností je přímo úměrný délce vzdělání. Vědci však prokázali, že když nemoc postihne inteligentního člověka, probíhá rychleji a zákeřněji.
Také otřesy a rány hlavy mohou přispívat ke vzniku onemocnění. U boxerů se Alzheimerova choroba objevuje i ve středních letech.
Nemoc začíná pomalu a nenápadně. Pokud starší osoba neustále něco hledá, bývá to často přisuzováno jejímu věku. Hledané věci se objevují na podivných místech. „Babi, proč máš klíče v troubě?“
Typickým znakem je, že člověk si pamatuje věci z dávné minulosti a rád o nich hovoří stále dokola, ale činnost, kterou konal před krátkou chvílí, si nedokáže vybavit. Nedokáže říct, co měl k obědu nebo co dnes dělal. Může se ptát na zcela banální otázky a tyto otázky neustále opakovat. Těžké poruchy paměti by měly být prvním varováním dovést vašeho blízkého k lékaři!
Objevují se stále větší potíže s řečí. Postižený má problémy pojmenovávat věci a používá k tomu opisy „To, jak z toho teče voda.“ Odtud pochází i známý vtip „Jak se jmenuje ten Němec, co mi schovává věci?“ Řeč je všeobecně strohá a často jednotlivé věty nedávají smysl. Také není schopen mluvit plynule.
Dalším příznakem jsou poruchy časové i místní orientace. Nemocný není často schopen říct, jestli je pondělí nebo sobota a jaký je zrovna měsíc či rok.
Dochází ke změně osobnosti a chování. Nebaví ho dříve oblíbené činnosti, může být agresivní, sobecký a nevrlý. Většinou bývá i velmi pasivní a k určité činnosti je nutné ho pobídnout. Člověk si nemoc nepřipouští a cítí se zdráv.
V pokročilém stádiu se objevují halucinace a různé bludy. Obviňuje blízké i cizí osoby ze spiknutí, krádeží a lží.
V konečném stádiu nemoci má pacient problémy s chůzí, s jídlem i udržením moči. Opakuje jen několik slov nebo přestává mluvit úplně. Je naprosto odkázán na druhé osoby.
Nemoc začíná pomalu a nenápadně. Pokud starší osoba neustále něco hledá, bývá to často přisuzováno jejímu věku. Hledané věci se objevují na podivných místech. „Babi, proč máš klíče v troubě?“
Typickým znakem je, že člověk si pamatuje věci z dávné minulosti a rád o nich hovoří stále dokola, ale činnost, kterou konal před krátkou chvílí, si nedokáže vybavit. Nedokáže říct, co měl k obědu nebo co dnes dělal. Může se ptát na zcela banální otázky a tyto otázky neustále opakovat. Těžké poruchy paměti by měly být prvním varováním dovést vašeho blízkého k lékaři!
Objevují se stále větší potíže s řečí. Postižený má problémy pojmenovávat věci a používá k tomu opisy „To, jak z toho teče voda.“ Odtud pochází i známý vtip „Jak se jmenuje ten Němec, co mi schovává věci?“ Řeč je všeobecně strohá a často jednotlivé věty nedávají smysl. Také není schopen mluvit plynule.
Dalším příznakem jsou poruchy časové i místní orientace. Nemocný není často schopen říct, jestli je pondělí nebo sobota a jaký je zrovna měsíc či rok.
Dochází ke změně osobnosti a chování. Nebaví ho dříve oblíbené činnosti, může být agresivní, sobecký a nevrlý. Většinou bývá i velmi pasivní a k určité činnosti je nutné ho pobídnout. Člověk si nemoc nepřipouští a cítí se zdráv.
V pokročilém stádiu se objevují halucinace a různé bludy. Obviňuje blízké i cizí osoby ze spiknutí, krádeží a lží.
V konečném stádiu nemoci má pacient problémy s chůzí, s jídlem i udržením moči. Opakuje jen několik slov nebo přestává mluvit úplně. Je naprosto odkázán na druhé osoby.
V případě podezření, že blízká osoba by mohla být Alzheimerovu nemoc, je důležité neprodleně navštívit lékaře. Čím dříve je nemoc diagnostikována, tím více se její průběh dá zpomalit.
Vyhledejte praktického lékaře a zkonzultujte s ním své podezření. Lékař nemocnému provede EKG, odebere moč a krev na rozbor, udělá rentgen plic a pohovoří s vámi o lécích a rodinné anamnéze. Při pochybnostech provede vyšetření mozku počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou rezonancí.
Pokud se podezření potvrdí, odešle pacienta k neurologovi (specialista, který se zabývá nervovým systémem), geriatrovi (specialista na onemocnění osob vyššího věku) nebo psychiatrovi (specialista na poruchy chování, paměti i psychiky).
Lékař by měl být oporou po několik let, proto vybírejte pečlivě.
Alzheimerova choroba je zatím nevyléčitelná. Léky jsou určené především pro rané stádium nemoci. Proto je nejdůležitější včasná diagnóza a zahájení léčby. Onemocnění zasahuje nejenom pacienta, ale především jeho rodinu a blízké – je tudíž důležité je do léčby zahrnout.
Jedny z hlavních léků jsou kognitiva, která v počátečních stadiích nemoci zlepšují takzvané kognitivní funkce (myšlení, paměť či orientaci). Pomáhají v mozku zabránit odbourávání potřebného acetylcholinu (nutný pro přenos nervových signálů). Používají se opravdu na počátcích, maximálně ve středně pokročilém stádiu.
Dalšími využívanými léky jsou hypnotika (pro poruchy spánku), neuroleptika (pro odstranění agresivity a neklidu), antidepresiva (zmírňují deprese) a anxiolytika (utlumují úzkost).
Alzheimerova choroba sama je bohužel smrtelným onemocněním. Průměrná doba přežití se udává osm let od začátku příznaků.
Propuknutí nemoci neovlivníme, ale zdravým životním stylem a cvičením mozku se organismus posílí a je schopen pak nemoci déle odolávat.
Jezte pravidelně čerstvé ovoce a zeleninu, dostatek vlákniny a rybí maso. Vyhýbejte se živočišným tukům a cukrům. Nezapomínejte na pravidelný pohyb, samozřejmě s ohledem na vaše zdraví. Pravidelné procházky by měly být základem.
Nezapomínejte na své oblíbené koníčky a trapte svůj mozek křížovkami, kvízy a poslechem muziky.
Stárnutí, genetickou výbavu ani pohlaví ovšem neovlivníte.
Jak si mohu pomoci sám
Za prvé je nutné stanovit diagnózu nemoci včas. Jen brzké odhalení dokáže oddálit závislost na druhých.
Zjistěte si, kde vám mohou pomoci. V blízkosti vašeho bydliště existuje určitě poradenské centrum ČALS (České Alzheimerovské společnosti). Pokud bydlíte sám, je nutné myslet do budoucnosti a zajistit si vhodnou péči. Také je vhodné zajistit si schůzku s právníkem o budoucí lékařské péči, správě majetku a dědictví.
Neodmítejte pomoc přátel a rodiny, rádi vám v těžkých chvílích pomohou.
Nezapomínejte pečovat sami o sebe. Péče o nemocného velmi vyčerpává, a proto je důležité nezapomínat na pravidelný pohyb, zdravou stravu a relaxaci.
Důležitým bodem je pohled do budoucnosti. Osobnost a chování blízké osoby se bude měnit a je možné, že vás v těžším stádiu ani nepozná. Připusťte si, že se možná o něj nedokážete postarat úplně sami. Nemocný vás snadno může rozčílit. Přijměte proto pomoc přátel nebo poradenských center. Vy ani nemocný nemůže ovlivnit to, co nemoc způsobuje.
Významnou činností, kterou můžete pro postiženého Alzheimerovu nemocí udělat, je zajistit určité body pro jeho bezpečnost a zdraví:
Člověk s rozvinutou Alzheimerovou chorobou by neměl zůstávat sám. Může způsobit vážné problémy, pokud zapomene zavřít vodu, vypnout plyn či nechá zapnutou žehličku.
Alzheimerova nemoc velmi snižuje obranyschopnost organismu a i obyčejná viróza může představovat velké potíže.
Onemocnění bývá psychicky obtížné především pro příbuzné a kamarády. Je těžké se vyrovnat s tím, že vás milovaná osoba nepoznává a přesto je odkázána na vaši péči.