Epilepsie je jedním z mnoha neurologických onemocnění – onemocněním mozku, a to onemocněním tělesným, nikoli psychickým. Jeho lehčí formy nijak neovlivňují intelekt a schopnost žít běžným životem, tj. pracovat, sportovat, zakládat rodiny apod.
Většinou se projevuje opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Nejedná se však pokaždé o stejný druh nemoci se stejným typem záchvatů, stejnou příčinou, stejnou léčbou a stejným průběhem.
Druhů epilepsie a typů záchvatů je několik. Záchvaty se mohou projevovat např. pouhým zahleděním, brněním, výpadkem paměti nebo pak známými křečemi se ztrátou vědomí. Záchvaty se mohou vyskytovat v průběhu dne, ale i v noci během spánku.
Epilepsie je neurologické onemocnění, charakterizované opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Ke stanovení diagnózy epilepsie zpravidla dochází za předpokladu opakovaného výskytu 2 a více nevyprovokovaných epileptických záchvatů. Ke stanovení diagnózy je důležitý dostatek informací jednak o průběhu samotného záchvatu, tak i identifikace možných příčin, které mohou mít provokační vliv na vznik epileptického záchvatu (nedostatek spánku, alkohol a jiné návykové látky, akutní onemocnění mozku – úraz, zánět, cévní příhoda apod.).
Diagnózu stanovuje specialista – neurolog, na základě uvedených anamnestických údajů s použitím pomocných vyšetřovacích (EEG) a zobrazovacích (CT, MRI) metod.
Častokrát jsou ke stanovení správné diagnózy nutná další podrobná vyšetření (interní a kardiologické, eventuelně psychologické a psychiatrické) k vyloučení jiných příčin záchvatových stavů, které mohou imitovat epileptické záchvaty.
Epilepsií může onemocnět v kterémkoli věku kdokoli – ať už na základě genetiky, nebo následkem úrazu, porodu, operace, stresu, vypětí apod. Je však ve většině případů (uvádí se přibližně 70 %) vyléčitelná.
Léčí se několika způsoby, z nichž nejčastější a nejúčinnější je léčba pomocí léků – antiepileptik. K operacím se přistupuje v případech, kdy jde o diagnostikování epilepsie, na kterou léky nezabírají a operace může pomoci (čemuž předcházejí důkladná vyšetření).
Odborníky přes toto onemocnění jsou lékaři neurologové – epileptologové.
I s epilepsií se dá žít běžný a spokojený život.
Při diagnostice epilepsie je nutné znát stupeň závažnosti a podle toho přehodnotit svůj dosavadní styl života.
S pomocí lékaře je důležité upravit denní program – zjistit, co může zůstat beze změn a co je potřeba přizpůsobit situaci.
Podle typu onemocnění je vždy nutné dodržovat režimová opatření.
Veškeré sporné nebo výjimečné situace (sport, cestování, založení rodiny apod.) je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem – neurologem (epileptologem).
V případě opakovaných záchvatů s možností pádu je důležité upravit i podmínky v bytě (rubrika Epilepsie – Některá pravidla), např.:
S epilepsií je možné žít jako s každou jinou nemocí, o které okolí v mnoha případech ani neví. Pakliže se o lidech s tímto onemocněním ví, mělo by se jim pomáhat, chránit je a cenit si jejich pevné vůle.
Samozřejmě je i na lidech s epilepsií, aby měli snahu svoji nemoc léčit a zodpovědně tak přistupovat jak ke svému životu, tak i ke svému okolí.
Epilepsie je ve většině případů (uvádí se přibližně 70 %) léčitelná. Léčí se několika způsoby, z nichž nejčastější a nejúčinnější je léčba pomocí léků – antiepileptik. Je však nutné tuto léčbu dodržovat a docházet na pravidelné kontroly k ošetřujícímu lékaři. Jednou z metod léčby epilepsie je také stimulace vagového nervu. K operacím se přistupuje v případech, kdy jde o diagnostikování epilepsie, na kterou léky nezabírají a operace by mohla pomoci. Operacím předcházejí mnohá důkladná a nezbytná vyšetření.
Pro osoby nacházející se v blízkosti člověka trpícího epilepsií, která se projevuje křečovými záchvaty a bezvědomím, je důležité, aby se při vypuknutí takového záchvatu snažily o zmírnění pádu postiženého na zem a odstranění všech ostrých a tvrdých předmětů z jeho okolí.
Záchvat obvykle pomine brzy.
Při poranění, nebo trvá-li záchvat déle než 10 – 15 minut, zavolat rychlou lékařskou pomoc.
Po skončení záchvatu je nutné postiženému odstranit podložení hlavy a ihned ho uvést do stabilizované polohy (převrátit na bok), aby nedošlo k zapadnutí jazyka a tím k dušení.
Je dobré, když se lidem pohybujícím se v blízkosti takto postižených osob dostane včas potřebných informací. Takové informace mohou dostat přímo od postižených osob nebo u různých pacientských organizací, např. E-společnost.
Pomoci lze hned několika způsoby. V prvé řadě je to nezbytná spolupráce pacienta s lékařem, přijmutí vhodné léčby, pravidelné kontroly, užívání předepsaných léků, dodržování správné životosprávy a řízení se potřebnými pravidly. V takovém případě může být většina lidí postižených epilepsií bez záchvatů a žít běžným životem.
Zde pak nejvíce pomáhá hlavně přístup rodiny, přátel a nejbližšího okolí.
Mezi důležité formy pomoci patří možnost využití tzv. kompenzačních pomůcek, usnadňujících život všem jakkoli postiženým osobám. K pomůckám pomáhajícím lidem s epilepsií patří např.:
Nedílnou součástí pomoci může být práce Společnosti “E” a dalších sdružení či zařízení, které se této problematice věnují, mají již dlouholeté zkušenosti a mohou poskytnout potřebné služby a informace. Společnost „E“ je nabízí formou
Ostatní, myšleno tím veřejnost, pak nejlépe pomohou, když nebudou podléhat zažitým a mylným představám, zjistí si pravdivé informace, přijmou lidi s epilepsií mezi sebe a naučí se jim pomáhat a chránit je při záchvatech.
Ti, kteří by rádi pomohli i jinak, například finanční podporou či jinou vhodnou spoluprací, se mohou obrátit na nás, na Společnost “E” – či jinou takto zaměřenou organizaci a domluvit se na formě nabízené pomoci.